Pondělí, 9. července 2012 / Stefan Karganović

Dříve než nad tímto oxymóronem čtenář nadzvedne obočí, vyjasněme si jednu věc. Soudní proces s Kosem a spol. (Kojićem alias Savanovićem, Golijanem a Goronjou) u Státního soudu Bosny a Hercegoviny byl fraškou, jestliže je však trest nespravedlivý, tak proto, že byl příliš nízký. Franc Kos a Zoran Goronja dostali každý 40 let, Stanko Kojić (alias Savanović) 43 a Vlastimir Golijan 19 let. Trest si zasloužili, jak uvedl soudní senát a předsedající soudkyně Mira Smajlovićová, za vraždu „800 mužů a chlapců“ na statku Branjevo u Pilice, spáchanou 16. července 1995. Tak málo za tak strašný zločin? Co se to peče u Státního soudu BaH a odkud tento soud přijímá své operativní signály?

Nejdříve si shrňme hlavní body rozsudku soudkyně Smajlovićové. 15. června využila stání pouze k tomu, že uznala obviněné vinnými a vynesla tresty, pokud se však někdo zajímá o zdůvodnění rozhodnutí soudního senátu v tomto případě, bude si muset počkat dalších pět až šest měsíců, nežli senát (snad po dovolené) vydá svůj rozsudek písemně. Čtenáři, dokonce i naprostí právní laikové, si asi položí logickou otázku: Jak někdo (žalobce nebo obviněný), může podat odvolání, když neví, na základě čeho došel soudní senát ke svým závěrům? Dobrá otázka, ale v Sarajevu dost zbytečná.

Základní body prohlášení soudkyně Smajlovićové v pátek 15. června (není jasné, jak by se mělo toto vystoupení podle protokolu nazývat; v Americe by tomu odpovídalo sentencing hearing, avšak k takovému soudnímu jednání za účelem vynesení trestu tam nemůže dojít bez písemného a odůvodněného rozsudku) jsou následující:

(1) Obvinění jsou uznáni vinnými z účasti na „rozsáhlém a systematickém útoku“ na „bosňacké civilní populaci“ v srebrenické enklávě. Dotčenou populaci senát odhaduje „na 40.000“ obyvatel a počet „popravených mužů a chlapců“ na „více než 7.000“.

(2) Zločin je kvalifikován jako „zločin proti lidskosti“, přičemž se upouští od označení genocida.

(3) Obviněným se přičítá, „že o útoku věděli a že jejich činy byly součástí tohoto útoku,“ a že se obvinění „dopustili z etnických pohnutek perzekucí civilního bosňackého obyvatelstva … včetně poprav“.

(4) Zločin spáchaný 16. července 1995 byl proveden „mezi 10 a 15 hodinou,“ a spočíval „ v popravě 800 Bosňáků“.

Aby byl zmatek ještě větší, audio nahrávka soudního slyšení, umístěná na stránkách Státního soudu BaH [1], neobsahuje přesně tytéž informace, jaké uvádějí zprávy jednotlivých médií ze soudního jednání, např. text Associated Press. [2] Tiskové agentury informují, že soudkyně Smajlovićová odůvodnila zamítnutí obvinění z genocidy na základě toho, že obžalovaní spáchali zločin za peněžitou odměnu, nikoliv z genocidního úmyslu, avšak tato část není obsažena na oficiální audio nahrávce, kterou soud uveřejnil.

Ať je to jakkoliv, zdá se, že Soud BaH v Sarajevu, jak se říká v Americe – just can’t get it right, dokonce i když je trest, který uděluje v zásadě správný. Začněme od začátku.

Jak je možné, že obvinění příslušníci skupiny, kteří se zodpovídají v podstatě ze stejného trestného činu, a na němž se podíleli v podstatě stejným způsobem, mohli dostat tresty lišící se o 24 let, přičemž nejnižší byl 19 a nejvyšší 43 let vězení? Toto rozpětí je nevysvětlitelné a nevzbuzuje důvěru v to, že se soudní senát při stanovování trestu řídil racionálními důvody. Racionální odůvodnění je klíčovou složkou spravedlivého procesu, když jde o politiku stanovení trestu. Dále, co se nyní stane s jednotlivci v podobných situacích v jiných případech (napadá mě případ Stupar), kterým byl připsán genocidní úmysl, přičemž jejich stav mysli se nemůže významně lišit od odsouzených z Pilice? Budou jejich tresty znovu přezkoumány ve světle nových závěrů? Za třetí, zásadní skutečnosti v souvislosti se zločinem v Pilici, jsou nyní pozměněny, a to libovolně a bez jakéhokoliv vysvětlení. Jaká nová metodologie počítání obětí byla použita, že se dříve akceptovaný počet obětí v Pilici snížil z 1.200, což doposud platilo jako standardní číslo pro Pilici u všech srebrenických případů, jak u soudu v Haagu tak i v Sarajevu, na 800? Což takhle vyhlásit cifru 500 nebo 350, nebo nějakou jinou?

Toto je velmi důležité, protože integrita soudního procesu závisí do značné míry na odpovědi na otázku, jak se mohlo 400 osob tak záhadně vypařit z ještě donedávna platného seznamu obětí? Kdo a jak oběti počítal, zvláště když se vezeme v potaz, že na místě činu v Pilici bylo exhumováno 115 [3] až 124 [4] těl? Tento rozpor je do očí bijící. Materiální důkazy říkají jednu věc, a libovolná čísla, která prosazují žalobci Státního soudu BaH a Haagského tribunálu, a která byla přijata soudními senáty obou soudů, jsou zcela jiná. Proč číslo, které vyjadřuje počet nalezených posmrtných ostatků na místě poprav, nebylo přijato jako základ pro stanovení trestu? Všechno, co jde nad to, jest libovolné a politicky motivované. I kdyby byly použity důkazy z místa činu, jež poukazují na mnohem menší počet popravených, obvinění by nedopadli o mnoho lépe, ale proces by byl mnohem důvěryhodnější.

Za zmínku stojí jeden z důsledků snížení počtu popravených zajatců z 1.200 na 800, přičemž časový rozsah poprav – dle explicitního závěru soudkyně Smajlovićové, a který je slyšet i na audio záznamu – zůstává stejný jako doposud: od 10,00 do 15,00 hodiny, tj. celkem pět hodin. Připomeňme, že na základě svědectví „korunního svědka“ Dražena Erdemoviće, spočítal bulharský analytik Žerminal Čivikov, že kdyby se mělo popravit 1.200 osob ve skupinách po deseti v časovém intervalu pěti hodin – jak tvrdil spolupracující svědek haagské obžaloby Erdemović – na popravu každé skupiny by vycházelo 2,5 minuty. Dle závěru Čivikova to fyzicky není možné. Se záhadně sníženým počtem obětí by popravčí četa pro vykonání své práce namísto 2,5 získala 3,75 minut na každou skupinu. Stává se to teď možným? Ať to posoudí čtenáři sami.

Mimochodem, během soudního procesu si soudkyně Smajlovićová a její kolegové vyslechli posudek Richarda Butlera, vojenského experta obžaloby Haagského tribunálu, že příprava a provedení útoku VRS v červnu a červenci 1995 s cílem odříznout enklávy Srebrenica a Žepa představovaly zcela legitimní vojenskou operaci, nezávisle na posléze spáchaných zločinech. Kde se potom bere nápad Smajlovičové, že se jednalo o „rozsáhlý a systematický útok“ na bosňacké civilní obyvatelstvo? Civilní? Měl jsem za to, že se v enklávě nacházela 28. divize Armády BaH čítající 5.000 ozbrojených bojovníků. Slyšel senát o něčem takovém? To jsou některé z důvodů, proč potřebujeme text rozsudku paní Smajlovićové, a očekáváme ho, jakmile se vrátí od moře.

Způsob, jakým byl Státním soudem BaH vynesen trest v případě Kos a spol. v plné míře odráží politickou závislost, neprofesionalitu a neserióznost tohoto soudu. Před tímto soudem nemůžete doufat ve spravedlivý proces, dokonce, i když je trest rámcově odpovídající. Sarajevské spravedlnosti jak Bůh, tak Alláh již dávno řekli: sbohem!

Zdroj: www.nspm.rs, překlad: nk

[1] http://www.sudbih.gov.ba/files/media/893-1.mp3

[2] “4 Bosnian Serbs sentenced for Srebrenica killings,” Associated Press, http://www.sacbee.com/2012/06/15/4564634/4-bosnian-serbs-sentenced-for.html#storylink=cpy

[3] Údaj, které během soudního procesu s Pelemišem a Perićem u Státního soudu BaH předložil expert obhajoby dr. Ljubiša Simić.

[4] Údaj, které během soudního procesu s Pelemišem a Perićem u Soudu BaH předložil expert obžaloby Dr. Rifat Kešetović.