Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 109 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 84
Visits total: 419492
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Věrohodný odhad počtu obětí masakru ve Srebrenici Email

Středa, 11. října 2016 / Andy Wilcoxson



Úmyslné a promyšlené smíchání velkých bojových ztrát 28.divize během jejího útěku ze Srebrenice do Tuzly po 11.červenci 1995 s popravenými obětmi, je nejen klíčovou součástí oficiálního klamavého vyprávění o Srebrenici, ale zároveň možná i částí nejvíce cynickou. Využívá lidských ostatků jako propagandistických rekvizit. Takové počínání zároveň podporuje i lživá tvrzení, že lidé zpochybňující fiktivní číslo 8.000 jsou bezcitní a znevažují „oběti genocidy“. 

Náš americký kolega Andy Wilcoxson vytvořil mapu s vyznačením zeměpisného umístění tzv. „sekundárních masových hrobů“ ve vztahu k dráze pohybu zástupu mužů z 28.divize a jejich boji s jednotkami srbské armády podél této trasy. Veškeré údaje jsou odvozené z materiálů prokuratury ICTY, předložených v různých soudních procesech.


Potvrzuje to obraz nesmírných ztrát zástupu, které ICTY systematicky bagatelizoval. Důvod je jednoduchý. Počet „zmizelých“ je konečný a triky s identifikací prováděné laboratoří ICMP v Tuzle nemohou změnit matematickou skutečnost. To znamená, že čím více bude připuštěno bojových ztrát, tím méně bude „obětí genocidy“, tj. popravených vězňů. Zničující analýza pana Wilcoxsona odhaluje jeden z hlavních mechanismů dezinformací o Srebrenici.


Napsal: Andy Wilcoxson


Jako v každé jiné válce obě válčící strany v Bosně během let 1992-95 používaly k démonizování protivníků, přehánění, propagandu a vyložené lži. Západní sdělovací prostředky nekriticky opakovaly propagandu, kterou je krmila bosenská vláda a publikovaly absurdní zprávy o 250.000 až 300.000 lidech, zabitých v této válce.

Opakování mýtu o čtvrt milionu obětí pokračovalo ještě deset let po válce, dokud nezvítězily chladné hlavy a rozvážný výzkum neukázal, že počet obětí byl reálně blíže číslu 100.000 – méně než polovině počtu, o kterém se psalo původně. (1)

Trvalo deset let od roku 1995 do roku 2005, aby lidé přišli na to, že sám počet obětí války byl velmi nadsazený. Můžou-li být zveličeny počty obětí války, pak je logické, že jednotlivé události které se během ní staly, mohly být zveličeny také. Konkrétní událost, která přijde na mysl, je logicky masakr ve Srebrenici.

Bohužel, stejný druh výzkumu a logického uvažování, který vyvrátil přehnaný počet obětí bosenské války nebyl použit na události, které se staly ve Srebrenici.

Důvodem absence seriózního výzkumu je skutečnost, že Mezinárodní trestní tribunál v Haagu (ICTY) vynesl rozsudek, že „bylo prokázáno nade vší pochybnost, že v červenci 1995 byla ve Srebrenici proti bosenským Muslimům spáchána genocida, zločiny proti lidskosti, porušení zákonů a pravidel války.“(2)

Konstatováním, že byla spáchána „genocida“, ICTY každého kdo zpochybnil tvrzení, že bosensko-srbské síly „popravily 8.000 mužů a chlapců“ v „nejhorším zvěrstvu v Evropě od II.světové války“ proměnil v „popírače genocidy“ a v některých, zejména evropských státech je popírání genocidy zločinem.

Prokazování počtu obětí masakru ve Srebrenici není tak jednoduché, jako prokazování počtu obětí války samotné. Když byly sestaveny seznamy obětí a číslo se vůbec neblížilo počtu 250.000, bylo poměrně evidentní, že počty byly přehnané.

Nicméně k masakru ve Srebrenici došlo v rámci boje, který se odehrával vxoblasti a zákonité bojové ztráty jsou počítány jako by byly oběti masakru, které byly zajaty a popraveny bosensko-srbskými jednotkami.


Mrtví a chybějící


Žalobci ICTY sestavili seznam 7661 osob, které byly zabity nebo jsou pohřešovány v souvislosti s pádem enklávy Srebrenica. (3) Exhumace masových hrobů souvisejících se Srebrenicí trvají již několik let, a při posledním sčítání lidu ICMP byly identifikovány ostatky 6838 osob pomocí analýzy DNA. (4)

Když Srebrenica 11.7. 1995 padla, zástup 12.000 až 15.000 mužů z enklávy vyrazil do boje cestou skrz bosensko-srbské území na území držené svými krajany blízko Tuzly. Drtivá většina lidí, kteří byli zabiti, nebo zmizeli, byli součástí tohoto zástupu.

Ze 7661 osob, které byly hlášeny jako chybějící, nebo mrtvé, bylo asi 1.000 zajato mezi řadami uprchlíků shromážděných na základně OSN vxPotočari, a zbytek byl zxkolony. (5)


Zástup byl legitimní cíl

 

Není sporu o tom že zástup byl legitimním vojenským cílem. Samotní vojenští experti ICTY ochotně připustili, že zástup lze „kvalifikovat jako legitimní vojenský cíl“ (6)

Dokonce i samotní žalobci uznali vojenský charakter kolony. Vysoce postavený žalobce Peter McClosey otevřeně řekl „byla to vojenská kolona. Nevidíme žádné válečné zločiny spáchané v útoku na tento zástup. A čelo tohoto zástupu byla vojenským zástupem a provedlo 16.července pekelný útok a mnoho srbských vojáků byl zabito.“ (7)


Zástup utrpěl tisíce bojových ztrát


Tisíce mužů v koloně bylo zabito v boji s bosensko-srbskými jednotkami, když si probíjeli cestu skrz srbské území směrem k Tuzle.

Carl Bildt sloužil jako spolupředseda EU u Mezinárodní konference o bývalé Jugoslávii. Byl předsedou švédské vlády v letech 1991-1994, spolupředseda mírové konference v Daytonu a následně prvním Vysokým představitelem v Bosně a Hercegovině. Ve své knize Cesta míru napsal: „když jsme konečně koncem srpna začali chápat co se opravdu stalo, obraz se stal ještě příšernějším. V pěti dnech masakrů Mladič nařídil popravení více než tří tisíc mužů, kteří zůstali pozadu a stali se válečnými zajatci. A pravděpodobně více než čtyři tisíce lidí přišlo o život v týdnu brutálních přepadů a bojů v lesích, u cesty a v údolích mezi Srebrenicí a oblastí Tuzly, jak se kolona snažila dostat do bezpečí.“ (8)

Generální tajemník OSN ve své zprávě o pádu Srebrenice uvádí, že „lidé začali přijíždět do oblasti Tuzly hledat své rodiny. Bosenská vláda odzbrojila přeživší a přepravila je do společných úkrytů v širší oblasti Tuzly. Členové UNPROFOR byli schopni s mnohými z nich hovořit a hlásili jejich zprávy vedení mise. Muži v rozhovoru odhadli, že až 3.000 z 12.000 až 15.000 členů kolony bylo zabito v boji s BSA (bosensko-srbská armáda) nebo při přechodu přes miny, zatímco neurčený počet z nich se měl také vzdát BSA.“(9)

Souběžná zpráva sil OSN (UN Protection Force Civil Affairs office) ze 17.7.1995 potvrzuje zjištění zprávy generálního tajemníka. Uvádí, že ti, kteří přijeli na leteckou základnu v Tuzle ze Srebrenice řekli, že až 3.000 těch, co opustilo Srebrenici bylo zabito cestou, hlavně v minových polích a bosensko-srbskou armádou. (10)

Vedle oficiálních zpráv OSN existují i soudobé video nahrávky rozhovorů s muži z kolony dorazivšími do Tuzly, které se objevily u ICTY. Na otázku „Kolik vás zabili?“ jeden z přeživších říká „Je to snad dva tisíce chybějících, dva, tři, možná víc. Nevím kolik přesně“ a další přeživší říká „asi dva nebo tři tisíce nejméně“. (11)

Richard Butler, vojenský expert žalobce ICTY připustil, že číslo mezi 1.000 a 2.000 lidí z kolony zabitých v boji „zní rozumně“ (12). I když později přiznal, že „nikdy neudělal analýzu, kolik lidí z kolony bylo zabito v důsledku bojových operací.“ (13)


Co se stalo s ostatky obětí boje?


U soudu pro válečné zločiny bývalý bosensko-srbský prezident Radovan Karadžič položil Jeanu-Rene Ruezovi, pověřeného obžalobou ICTY ohledně Srebrenice následující otázku: „Kde jsou pohřbeny oběti bojů v červenci 1995?“

Pan Ruez odpověděl: „To nevím. Opakuji, nehledali jsme oběti bojů, ale identifikovali místa zadržování, nedaleko míst poprav a následující pohřební místa těchto vězňů“. (14)

Co Ruez myslel pojmem „následující pohřební místa“ byl postup exhumovat a pře-pohřbit oběti srebrenického masakru za účelem utajení důkazů o zabíjení. „Primární hroby“ jsou v žargonu ICTY ty, ve kterých byli mrtví umístěni bezprostředně po, nebo v okamžiku jejich popravy. „Sekundární hrob“ je ten, kam jsou umístěna těla poté, co byla odstraněna z primárního hrobu a umístěna do sekundárních hrobů. (15)


„Sekundární“ hroby nemusí být všechny sekundárními


Dr.William Haglund je vyšším soudní poradcem ICTY a forenzním antropologem, který pro ICTY osobně dohlížel na exhumaci mnoha hrobů souvisejících se Srebrenicí. Byl dotázán soudcem Kwonem z Jižní Koreje jestli je možné, aby oběti bojů byly pohřbeny do vedlejších/druhotných – sekundárních hrobů spolu s obětmi masakru z primárních hrobů a Dr. Haglund přiznal: „Je to možné, ano“. (16)

Soudce Kwon se také zeptal Dušana Jance, slovinského policejního inspektora, vyšetřujícího Srebrenicu pro žalobce ICTY, „jestli mohl někdo přenést některá další těla do sekundárního hrobu, lze tuto možnost vyloučit“? A Janc také připustil, že „tuto možnost nelze s jistotou vyloučit.“(17)

V roce 2009 Janc připravil podrobnou zprávu o souvislosti mezi primárními a sekundárními hroby. Podle údajů zveřejněných v jeho zprávě bylo z těchto 5.358 osob identifikovaných analýzou DNA od roku 2009, více než dvě třetiny – 3.582 pohřbeno v hrobech sekundárních a zbytek buď pohřben v hrobech primárních nebo nalezen na povrchu. Pozůstatky 517 lidí byly nalezeny více než v jednom hrobě. U 207 ostatků bylo nalezeno DNA spojení mezi primárním a jedním a více sekundárními hroby. U 13 ostatků bylo DNA spojení mezi jedním a dalším primárním hrobem, a dále u 297 bylo DNA spojení mezi jedním sekundárním a jiným sekundárním hrobem. (18)

Není pochyb, že existují DNA a další forenzní spojení (půda, pyl, artefakty atd.) mezi některými „primárními“ a „sekundárními“ hroby. Otázkou ale je, jakou měrou jsou hroby navzájem propojeny. Jen proto, že některé z těl vxsekundárních hrobech jsou spojeny s primárním hrobem neznamená, že všechna těla z tohoto sekundárního hrobu pocházejí z primárního hrobu. Podle údajů zveřejněných v příloze C Jancovy zprávy mělo DNA spojení s primárním hrobem jen 6 procent těl ze sekundárních hrobů. (19)


Vztah sekundárních hrobů se známými místy bojů


Možnost bojových obětí umístěných v sekundárních hrobech společně s obětmi masakru se zdá docela pravděpodobná, vzhledem ke skutečnosti, že sekundární hroby se bez výjimky nachází v bezprostřední blízkosti (5km a méně) míst, o kterých se ví, že zde došlo k bojům týkajícím se pádu Srebrenice, souvisejícím s předmětnou kolonou/zástupem.

Následující mapka je sloučením několika map uváděných jako důkaz žalobci ICTY. (20) Žluté značky označují sekundární hroby a plameny označují místa bojů. Červené značky označují narušené primární hroby, ze kterých byly převezeny ostatky. Červené čáry ukazují trasu pohybu kolony. Modré čáry ukazují hranice enklávy a přední linie bosenské armády okolo Tuzly. Oranžové čáry jsou pozice držené bosensko-srbskou armádou. Červené oblasti jsou v místech, kde byly nalezeny ostatky na povrchu.



Jak je vidět z mapy, sekundární hroby se nachází v těsné blízkosti hranice enklávy, kde nastaly boje v období mezi 6.červencem, kdy bosensko-srbská armáda poprvé napadla enklávu a 11.červencem, kdy Srebrenica padla, nebo v oblastech, o kterých se ví že se v nich zástup dostal do bojů sxbosensko-srbskou armádou na své cestě do Tuzly.

Zjednodušeně řečeno se „sekundární“ hroby nachází právě v oblasti, kde by se daly očekávat mrtví z bojových ztrát souvisejících se Srebrenicí.

Víme, že existují tisíce bojových obětí, protože lidé z kolony to řekli po příchodu do Tuzly. Zdá se pravděpodobné, že tyto oběti byly pohřbeny v hrobech blízko místa, kde došlo k bojům, což je přesně tam, kde se nacházejí „sekundární“ hroby.

Osoby, které chtějí skrýt důkazy o masakru se mohly pokusit využít úklidu po bojových operacích v týdnech a měsících následujících po bojích umístěním ostatků obětí masakru do hrobů určených pro oběti bojů.

Já říkám „pokusit se využít“ , protože lidé, kteří se pokusili znovu pře-pohřbít oběti masakru udělali poměrně ledabylou práci. Dušan Jankic řekl v procesu s generálem Tolimirem ohledně „odkrývání primárních hrobů, (že) ani jeden z těchto primárních hrobů nebyl kompletní. Bylo tam spousta zbývajících těl, mnoho těl bylo rozložených, stejně tak spousta částí těl bylo nalezeno v těchto primárních a rovněž v sekundárních hrobech. Takto to bylo uděláno. Žádný z těchto primárních hrobů nebyl znovu vyhrabán v plném rozsahu.“ (21)

ICTY shromáždil tisíce dokumentů a svědectví z doslechu od stovek svědků o událostech kolem pádu Srebrenice. Bohužel bylo předloženo jen velmi málo informací a svědectví jednotlivců, kteří ve skutečnosti vytvořili tyto hroby a tak jsme se pokusili spekulovat, jaké pozůstatky se do těchto hrobů dostaly. Jedná se o oběti bojů sebrané na bojišti, nebo jsou to oběti masakru ukradené z primárních hrobů ve snaze zakrýt důkazy o zabíjení?

Je zřejmé, že jde o kombinaci obojího. Pokud nebyly oběti bojů pohřbeny v bezprostřední blízkosti místa, kde k boji došlo, kam tedy těla šla? Na povrchu žádné tisíce ostatků nalezeny nebyly. „Sekundární“ hroby jsou jediným logickým vysvětlením, kam jejich ostatky přišly.

 

Poměr obětí bojů k obětem masakru

 

Jak bylo doloženo dříve, nepravděpodobnější počet vězňů zajatých bosensko-srbskou armádou byl mezi 3.000 až 4.000. (22)

Srbové nemohli popravit více vězňů než zajali a je silný důkaz, že počet vězňů vzatých do Zvorniku byl někde kolem 3.000.

Jediná soudobá dokumentace, která existuje ohledně počtu vězňů je vojenské hlášení brigády Zvornik z 18.července, kde velitel Vinko Pandurević píše, že „během posledních přibližně deseti dnů byla obec Zvornik zaplavena srebrenickými Turky (Muslimové). Pro mě je nepředstavitelné, že někdo přivede na 3.000 Turků vojenského věku a umístí je do škol v obci, navíc asi k 7.000 dalších uprchlých do lesů. To vytváří velmi složitou situaci a možnost totální okupace Zvorniku.“ (23)

Kdyby nic jiného, Pandurevicův odhad 3.000 vězňů se jeví věrohodný vzhledem k faktu, že kombinovaná plocha všech budov ve Zvorniku, použitých k zadržování vězňů byla pouze 1,866.91 m2. (24) Byla by to trochu tlačenice, nacpat 3.000 mužů vojenského věku do takového prostoru, ale možné to je.

Alija Izetbegovič sám odhadl počet obětí masakru asi na 3.000. Měsíc po pádu Srebrenice se Izetbegovič setkal s Harisem Silajdžičem a Rasimem Delićem na bosenském předsednictvu a řekl: „počet zabitých lidí je pravděpodobně kolem 3.000. To je počet, který tam byl zmiňován od prvního dne. Ve skutečnosti jsme zachytili telefonní rozhovor Četniků (Srbů) zjevně autentický, kde říkají : „včera tady došlo k masakru. Byla to skutečná jatka. Tak kolik, 300? Přidej další nulu, říká jeden Četnik druhému. Mluvil o masakru 3.000 lidí – jeden Četnik k jinému…

Izetbegovič zopakoval, že „je to v souladu s informacemi Četniků, které by mohly být v celé kauze nejspolehlivější. Je to jejich informace, kde mluví mezi sebou o tom, co se stalo. Mluvil o tom muž, který se účastnil masakru. Říkal to někomu jinému. Ten rozhovor je k dispozici, pokud budete mít zájem. Je to měsíc staré.“ (25)

Bohužel, zachycený rozhovor nebyl nikdy nabídnut jako důkaz ICTY. Skutečnost, že citace Izetbegoviče ze zachyceného odposlechu bosenská vláda nikdy nepředala ICTY je pádným důkazem, že zadrželi odposlechy, které oslabovaly jejich nepodložené tvrzení o 8.000 obětech masakru, ale to je jiný příběh.

Zdá se pravděpodobné, že 3.000 vězňů z hlášení Pandurevice jsou těmi samými lidmi, kteří byli údajně zmasakrováni podle odposlechu, ze kterého citoval Izetbegovič.

Samozřejmě, 3.000 vězňů kolem Zvorniku nebyli jedinými vězni co měli být zabiti. Došlo také k masakru u skladu v Kravici. Skladiště v Kravici mělo celkovou podlahovou plochu 589.5 m2 (26) a část tohoto prostoru byla obsazena materiálem uloženým uvnitř skladu. (27)

To by naznačovalo, že sklad byl schopen držet 600 – 700 vězňů. Také existuje několik menších incidentů, které dají dohromady zhruba 200 lidí, jako například Cerska, neslavné video se šesti popravenými polovojenskou skupinou Škorpióni u Trnovo, atd.. ALE nejvýznamnější epizody hromadných vražd spojených se Srebrenicí jsou ty, co se staly kolem Zvorniku a u skladu v Kravici.

Poměr bojových obětí s obětmi masakru je pravděpodobně někde blízko poměru 50/50. Celkový počet mrtvých a pohřešovaných je 7661. Existují věrohodné zprávy o 2.000 až 4.000 členech kolony, zabitých v boji. Přesné počty je nemožné stanovit, ale pokud rozdělíte 7.661 na polovinu, dostanete číslo 3.831, které spadá do rozmezí 2.000 až 4.000 bojových obětí a rozmezí 3.000 až 4.000 obětí masakru.

Číslo 8.000 obětí srebrenického masakru je stejně přehnané, jako 250.000 mrtvých ve válce samotné. Důkaz tam je, a je jen otázkou času, kdy pravda vyjde najevo. Dokonce i sám ICTY začíná brzdit. Jedenáct let po vynesení „genocidního“ rozsudku nad Krstičem, odhaduje soudní komora v procesu s Tolimirem, že počet obětí masakru může být pouze 4.907. (28) Jejich číslo je pořád ještě příliš vysoké, ale alespoň se začíná přibližovat realitě.

ÂÂÂÂÂÂ

 - - -

 

[1] Deutsche Presse-Agentur, Bosnian war “claimed 100,000 lives,” November 21, 2005

[2] ICTY Krstic Verdict, 2 August 2001, para. 598

[3] ICTY Tolimir Exhibit P01794

[4] ICMP Press Release, 11 July 2012; – http://www.ic-mp.org/press-releases/over-7000-srebrenica-victims-recovered/

[5] Prosecutor v. Zdravko Tolimir, Prosecution’s Final Trial Brief, para. 378

See also: Prosecutor v. Radislav Krstic, Judgment, 2 August 2001, para. 66

[6] OTP military expert Richard Butler, ICTY Popovic trial transcript, 23 January 2008, p. 20244-20245

[7] Lead prosecutor Peter McCloskey, ICTY Popovic trial transcript, 1 November 2006, p. 3382

[8] Carl Bildt, Peace Journey: The struggle for peace in Bosnia, Weidenfeld and Nicolson, London, 1998, p. 66

[9] Report of the Secretary-General pursuant to General Assembly resolution 53/35 The fall of Srebrenica, A/54/549, 15 November 1999, para. 387

[10] ICTY Tolimir Exhibit P00588

[11] ICTY Tolimir Exhibit D00280, time code 00:12:09-00:12:30, 00:17:00-00:17:57

[12] OTP military expert Richard Butler, ICTY Popovic trial transcript, 23 January 2008, p. 20251

[13] OTP military expert Richard Butler, ICTY Karadzic trial transcript, 20 April 2012, p. 27775

[14] Chief OTP Srebrenica Investigator Jean-Rene Ruez, ICTY Karadzic trial transcript, 1 February 2012, p. 24001

[15] Dean Manning, ICTY Krstic trial transcript, 26 May 2000, p. 3551-3552

[16] Dr. William Haglund, ICTY Karadzic trial transcript, 31 January 2012, p. 23953

[17] Dusan Janc, ICTY Popovic trial transcript, 01 May 2009, p. 33543-33545

[18] ICTY Popovic exhibit P04490

[19] Ibid., Annex C (207 ÷ 3,582 = 5.78%)

[20] Krstic exhibit P00159 (Map of enclave boundary, and Route taken by column according to prosecution witness R), Popovic exhibit P02996 (Map showing location of primary and secondary graves), Krstic exhibit P00002 (Map produced by Bosnian Serb Army showing route taken by column, Confrontation lines, Where the VRS entered the enclave, and where the Bosnian Serb Army had its positions), Krstic exhibit P00549 (Map produced by Richard Butler showing enclave boundary and locations where combat took place on 14 July 1995), Krstic exhibit P00613 (Map produced by Richard Butler showing enclave boundary and locations where combat took place on 15 through 16 July 1995), Map produced by the Bosnian Government in cooperation with the ICMP showing locations were surface remains were found.

[21] Dusan Janc, ICTY Tolimir transcript, 14 May 2010, pg. 1784

[22] See: http://www.slobodan-milosevic.org/news/srebrenica_prisoners.htm

[23] ICTY Popovic Exhibit P00334

[24] ICTY Popovic Exhibit 4D00653

[25] ICTY Oric Exhibit D300

[26] ICTY Popovic Exhibit P04529

[27] PW-111, ICTY Popovic trial transcript, 7 February 2007, p. 6988

[28] ICTY Tolimir Judgment, 12 December 2012, Para. 570

 

Překlad Messin, 16.10.2013

Zdroj: http://serbianna.com/analysis/archives/2281