Porážka Ameriky a úspěch WIKILEAKS |
Sobota,4.prosinec 2010 Americký republikán Peter King je nazval teroristy. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová odsoudila jejich nejnovější aktivitu jako ohrožení životů amerických diplomatů. Tuto akci italský ministr zahraničí Frattini hodnotil jako "11. září světové diplomacie "! Ne, to nejsou vousatí extremisté z Blízkého východu, ale skupina lidí, kteří provozují webové stránky Wikilaeks. Mezinárodní organizace Wikilaeks se stala známá po celém světě, když letos v dubnu uveřejnila video, na kterém američtí vojáci zabíjí irácké civilisty pod názvem "kolaterální zabíjení." Poté se staly stránky Wikilaeks na internetu hlavním portálem pro neoprávněné uveřejňování anonymních zpráv, cenzurovaných dokumentů a videoklipů ze vzdálených bojišť. V červenci Wikilaeks zpřístupnily 76.900 dokumentů o válce v Afghánistánu, a v říjnu asi 400.000 dokumentů o válce v Iráku. 28. listopadu začaly Wikilaeks vydávat 251.000 amerických diplomatických dokumentů z korespondence mezi americkými velvyslanci a States departmentem a 8.000 směrnic a pokynů, které vláda USA poslala svým diplomatům. Těsně před zveřejněním tajných dokumentů zahájil Washington ofenzívu, aby varoval země, se kterými udržuje diplomatické vztahy, že tento krok Wikilaeks by mohlo ohrozit vzájemné vztahy. Ve skutečnosti bylo světovým lídrům a diplomatům řečeno, aby se nehněvali až zjistí, co si Američané o nich opravdu myslí. Vlády Spojených států, Británie a Kanady důrazně odsoudily akt zveřejnění těchto dokumentů a shodly se na tom, že Wikilaeks ohrožují jejich národní zájmy. Ozvala se i největší světová demokracie - Indie, jejíž vláda prohlásila, že nemá nic proti zveřejňování těchto dokumentů, a že jsou velmi zvědaví, o čem všem se v nich píše. Možná, že jejich oficiální postavení je podobné postavení průměrného občana bývalé Jugoslávie. Řekl bych, že nás všechny zajímá, co si Amerika o nás myslí, a jaké vydává směrnice pro činnost amerických diplomatů v naší zemi. A co píše o Srbsku v těchto dokumentech? Velmi málo, alespoň pro začátek. V době psaní tohoto článku, Wikilaeks bylo zveřejněno jen 220 z 251.000 dokumentů - uveřejňování dokumentů na internetu probíhá postupně. Ale to, co jsem našel bylo, že Philip Gordon, náměstek státního tajemníka pro evropské a euroasijské vztahy, v září 2009 vyjádřil zklamání, že srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić neudělal dost pro to, aby se Srbové účastnili voleb na Kosovu, načež diplomatický poradce francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho Jean-David Levitt dodal, že Jeremić „pronáší jen velké sliby“ [... ], které ale neplní". Dva měsíce před tím Vuk Jeremić prohlásil, že srbská účast v nadcházejících komunálních volbách na Kosovu by znamenala "nepřímé uznání nezávislosti Kosova". Není úplně jasné, proč americký činitel Gordon očekával, že Jeremić udělá přesný opak toho, co dříve řekl, ani jaké vlastně sliby Jeremić dal. Když přijde řeč na Bosnu a Hercegovinu, slovník amerických a francouzských diplomatů se stává ostřejší. Používá slova jako "bosenská poslušnost." Hovoří se o rozdílem mezi Amerikou a Bosňáky, kteří podporují zachování velké role OSN v Bosně na jedné straně a na straně druhé se Srby a Evropskou unií, kterou Gordon popisuje jako falešnou. Gordon však vyjádřil pochopení k vedoucím bosenským politikům, kteří mají politickou potřebu takovou politiku "prodávat svému lidu". Mise OSN byla popsána jako "neefektivní" a diplomaté se domlouvali, jak to zaonačit, aby Bosňáci přijali jejich plány. Chorvatsko se jen krátce vzpomíná, většinou v tom smyslu, že je třeba usilovat, aby co možná nejdříve bylo přijato do Evropské unie. I když v USA oznámili, že zveřejnění tajných dokumentů vytváří napětí v jejich diplomatických kontaktech, dalo by se říci, že způsoby, jakými se tajně chovají k Balkánu, nejsou moc odlišné od způsobů, jakými se chovají k nám otevřeně. Zatím tu není nic zvláštního, co bychom již dříve nevěděli. To, že Jeremić neplní sliby, známe, víme, že Západ chce poslušnost od Srbska a Bosny (namísto spolupráce), a že politici prodávají národům bývalé Jugoslávie kdejakou mlhu. Možná právě v tom je to nejzajímavější. My jakoby přesně takový postoj od Západu očekávali. Zatímco požadavky USA na poslušnost nějakého státu mohou způsobit vážný odpor občanů té země ke Spojeným státům, na nás jsou podobné ponižující požadavky kladeny stále a my jsme si na ně už zvykli. Když nám přikazují, ať skáčeme, místo abychom rozmýšleli, zda vůbec skočit nebo ne, tak okamžitě uvažujeme o tom, jak vysoký to má být skok. I když je vidět, že Srbsko v diplomatické sféře Spojených států v poslední době není tak důležité, i nadále si děláme nervy, abychom plnili jejich požadavky s co možná nejméně nepříznivými důsledky, místo toho, abychom se zaměřili na naše zájmy a pracovali na jejich dosažení. A existuje vůbec obecný srbský zájem ve vládě v Bělehradě? Nebo se může skládat ze zájmů při plnění požadavků z ciziny? V uveřejněných dokumentech se ani jednou nezmiňuje, že by srbské diplomacie něco požadovala od západu.
A tak, zatímco naše státní orgány (a část lidí), mají z Ameriky vítr, skupince novinářů a aktivistů Wikilaeks se podařilo svými webovými stránkami opět otřást základy americké zahraniční politiky. Představitelé Wikilaeks vzkázali Americe: "Vy se nás můžete pokusit zničit, ale nemůžete nás zastavit," a navíc, na rozdíl od Ameriky, která je silná v řečech o otázkách svobody, „podporujeme skutečnou svobodu odkrýváním toho, co si veřejnost zaslouží vědět, a toho, co si vládnoucí nepřejí odhalit lidu, který je k moci přivedl“. Opravdu obdivuji členy Wikilaeks, protože jejich energie vzdoru je více než inspirující. Oni prakticky předvedli to, o čem Američané tvrdí, že podporují - svobodu projevu. A Američané je za to odsuzují. Wikilaeks přežije. Bez ohledu na útlak a pokusy o zničení sajtu, duch odporu nezemře a podpora Wikilaeks přichází z celého světa. Byl bych rád, aby se ten duch rozšířil i do chodeb vlády a všech politických stran v Srbsku, abychom ho inhalovali všichni, kteří už máme dost silové politiky a abychom se aspoň něco naučili od úspěchu Wikilaeks. Pramen: Nová srbská politická mysl, 29.11.2010-http://www.nspm.rs/komentar-dana/poraz-amerike-i-uspeh-vikiliksa.html,Přeložil:Václav Dvořák Autor Boris Malagurski, mladý kanadský dokumentarista s rodinnými kořeny v Polsku a Srbsku. Za film Kosovo: Can You Imagine? Obdržel několik festivalových cen (mimo jiné Best dokumentary film Burnaby 2009, Vítěz festivalu - Stříbrná palma v Rosariu - Mexiko, 2009, Nejlepší film na festivalu ve Vencouveru, 2009). Film ukazuje dnenší mizerný život zbytku Srbů na Kosovu, život v ghetech a v kontejnerových sídlištích na jedné straně a snahy kosovsko-albánské elity vytvořit Velkou Albánii. Ve filmu „Kosovo: Can You Imagine?“ převážně čerpal z materiálů filmu „Uloupené Kosovo“ (Česká televize 2008, režie Václav Dvořák).
|