Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 56 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 86
Visits total: 489033
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Američané hledají pravdu (4): Svět odpálil rozbušku Email

Úterý, 9. srpna 2011

Známý americký spisovatel a publicista, poradce kongresmanů a režisér George Bogdanič, již roku 2002 uvedl dokumentární film „Jugoslávie - válka, které se šlo vyhnout“ („Yugoslavia, the Avoidable War”), který obhajoba Slobodana Miloševiće prezentovala u Haagského soudu. Ve svém filmu odvážně jako první uvedl tvrzení, že bosenští muslimové svedli známá krveprolití na srbské jednotky a nafoukli počet obětí, aby vyvolali silnější mezinárodní reakci.

Jako spoluautor knihy „Masakr ve Srebrenici“, se Bogdanič opírá na prohlášení vysokých diplomatů a jednotlivých médií ohledně obvinění USA, že si ve snaze ospravedlnit existenci NATO, válku na Balkánu přály. A také jí dostaly, a to uznáním nezávislosti Slovinska, Chorvatska, dále i Bosny, i když se vědělo, jak těžké následky tento krok bude mít.

USA se tvářily jako mírotvůrce, avšak v podstatě obstruovaly tři mírové dohody, uvádí Bogdanič, a čeho dalšího se tím mělo docílit, přiznal generál Charles Boyd, tehdejší zástupce velitele NATO pro Evropu: „Amerika tvrdí, že jejím cílem je ukončit válku dohodou, ale to, co ve skutečnosti Amerika chce, je ovlivnit výsledek války ve prospěch muslimů.“

Bosenský pas pro Usámu

„V okamžiku uznání bosenská vláda, ve které převažovali muslimové, kontrolovala méně než 40 procent území,“ zdůrazňuje Bogdanič.„Navíc, dle slov George Kenneyho z amerického ministerstva zahraničí ´byly zpravodajské služby jednotné v postoji, že pokud ji uznáme, Bosna exploduje´”.

Všechny tři strany podepsaly 20. března 1992 Lisabonskou dohodu. „Avšak po dvou měsících americký velvyslanec v Jugoslávii Warren Zimmermann povzbudil muslimského prezidenta Bosny Aliju Izetbegoviće, aby svůj podpis stáhl. O dva týdny později vypukla válka,“ říká Bogdanić.

Roger Cohen z New York Times později zaznamenal, že mezinárodní uznání za daných okolností bylo „tak blízko zločinné nezodpovědnosti, jak jen diplomatický akt může být“. Skutečně, k mezinárodnímu uznání a vypuknutí války došlo současně.

Svět zažehl oheň. Ve stejnou dobu označovala média bosenské Srby za agresory, i když k prvním útokům v Bosně, dle psaní sarajevského listu Osvobození, došlo 26. března 1992, kdy chorvatské síly přešli Savu a zničily srbskou vesnici Šijekovac u Bosenského Brodu.

„První vražda v Sarajevu byla spáchána 1. března 1992, měsíc před oficiálním začátkem války, kdy muslim a Chorvat, v rámci srbského svatebního průvodu v Baščaršiji, zabili Nikolu Gardoviće, ženichova otce,“ uvádí Bogdanič.

Vládnoucí Strana demokratické akce (SDA) nedovolila zatčení vrahů, přestože jí byli dobře známi, zato již 31. března 1991 založila ozbrojenou Patriotickou ligu.

Na podzim roku 1991 vznikla další muslimská armáda: Zelené barety. „Jak Bushova, tak i nastupující Clintonova administrativa ukazovaly Izetbegoviće jako zastánce multietnické Bosny, což je v rozporu s jeho projevy silně panislámských názorů a aktivitami“ píše Bogdanič.

„Během roku 1994 známá zpravodajka Spiegelu pro Balkán Renate Flottau potkala v přijímacích prostorách kanceláře bosenského prezidenta Alije Izetbegoviće Usámu bin Ládina. Dle bosenského muslimského listu „Dani“, Bin Ládin, který v té době pobýval v Súdánu, získal od velvyslanectví Bosny a Hercegoviny ve Vídni pas.

Bin Ládin a jeho armádní velitel Ajmán Zavahrí pomáhali, aby se mudžahedíni konstituovali jako vojenská síla v Bosně, hlavně zvláštní jednotky Sedmého korpusu Bosenské armády ve střední Bosně.“

I přes námitky ředitele CIA Jamese Woolseyho, dala Clintonova administrativa zelenou pro navýšení dodávek zbraní a personálu z islámských zemí, zejména z Iránu. Amerika se tak dopustila opatření, která byla v rozporu s rezolucemi OSN, a riskovala, že se válka prodlouží.

Generál Philippe Morillon, od září 1992 do června 1993 velitel UNPROFOR v Sarajevu, před haagským soudem řekl: „Od samého začátku války bylo cílem bosenského prezidenta i vlády zajistit zásah mezinárodních sil ve svůj prospěch, což je jedním z důvodů, proč nikdy nebyli ochotni zúčastnit se jednání.

S pomocí JNA Srbové v prvních třech měsících války dobyli značné území, které měli v úmyslu vyměnit za mír. „Srbové si myslí, že už vyhráli a chtějí válku ukončit“ poznamenal generál Boyd. „Muslimové vědí, že ne, a hledají způsoby jak v ní pokračovat.“„Zneužívání počtu obětí v mainstreamových médiích probíhalo ve velkém ještě před událostmi ve Srebrenici v roce 1995,“ líčí Bogdanič:

„Kupříkladu v prosinci 1992, nejkrvavějšího roku války, bosenská vláda sdělila, že počet obětí konfliktu je 17.000. O dva měsíce později, v zimě, kdy boje v tomto hornatém terénu téměř ustály, začíná bosenská vláda najednou udávat číslo 200.000 ´zabitých nebo nezvěstných´, a tyto údaje používají reportéři jako John Burns z New York Times a John Pomfret z Washington Post. Po krátké době z dalších zpráv výraz „…nebo nezvěstných“ mizí.

Tak byl počet obětí, tvrzením bosenské vlády, v průběhu dvou měsíců drze navýšen desetinásobně a vstřícná média toto číslo přijala. Zajímavé však je, že počet 200.000 obětí pak zůstal konstantní i během následujících dvou let války.“

Podobným způsobem vystupoval i bosenský ministr zahraničních věcí Haris Silajdžić. „Když byl v USA (1992) setkal se Silajdžić s americkým prezidentem a vystupoval v několika televizních kanálech včetně CNN a ABC-TV, kde mluvil o „lágrech smrti“, „lágrech pro znásilňování“ a „řezání hlav dětem“, kde více jak 128.000 osob bylo zabito, a 30 až 40 000 žen bylo znásilněno.

Jak si zvědaví novináři ověřili u Mezinárodního výboru Červeného kříže, ve skutečnosti, naprostou většinu zajatců, které Srby zadržovali, tvořili muži a pět měsíců předtím, kdy počet zajatců dosáhl maxima, jich nebylo více než deset tisíc.

Jerome Bony ve francouzském programu "Speciální zpravodaj“ vyprávěl svou zkušenost při pokusu přijít na stopu údajům o znásilnění: „Když jsem byl 50 kilometrů od Tuzly, řekli mi: "Jděte do areálu Gymnázia v Tuzle, tam najdete 4000 znásilněných žen! Na 20 kilometrech od Tuzly se ten počet snížil na 400. Na 10 kilometrech zůstalo už jen 40 žen. Když jsem se dostal na místo, našel jsem pouze čtyři ženy, které chtěly něco říci.“

Oficiální počet obětí znásilnění do roku 1993, byl po dodatečných vyšetřováních ve zprávě OSN snížen na 2.400. V říjnu roku 1995 John Sray, vojenský analytik americké armády popsal ´produktivní propagandistickou mašinerii´, kterou tvořily PR ve službě Bosňáků, odborníci na média a část State departementu, kteří dokázali manipulovat iluzemi pro dosažení muslimských cílů.

Vynucené embargo

„Úspěšný pokus muslimských sil shodit na bosenské Srby podezření za inscenované hrůzy, které se později vešly ve známost jako „masakr ve frontě na chleba“ z 27. května 1992, významně ovlivnil vývoj události v konfliktu, neboť dal silnou oporu přijetí rezoluce 757 Rady bezpečnosti, kterou byly zavedeny mezinárodní sankce proti Srbsku, nejdůležitějšímu spojenci bosenských Srbů,“ říká Bogdanič.

Sankce navrhla Amerika, i když zpráva OSN s datem 30. června tvrdila, že se „největší počet JNA již stáhl do Srbska a Černé Hory“ jak ukládala Rezoluce 752 Rady bezpečnosti.

Oproti tomu zpráva OSN uvádí, že „ohledně stažení částí chorvatské armády, nyní v Bosně a Hercegovině, ke stažení nedošlo.“

Předsedající Rady bezpečnosti, rakouský velvyslanec Peter Hohenfellner dostal tuto zprávu dva dny před hlasováním o sankcích, které navrhly USA, avšak zpráva byla před členy Rady bezpečnosti utajena až do ukončení hlasování a zavedení sankcí vůči Jugoslávii (Srbsku).

Islámský esesák

Alija Izetbegović rekrutoval lidi pro SS Handžar stranu, prodlouženou ruku nacistické SS a jejího vůdce Heinricha Himmlera, uvádí Bogdanič a říká:

„Izetbegovićova Islámská deklarace, která se poprvé objevila v roce 1970 a byla vytištěna v roce 1990 během kampaně před prezidentskými volbami v BaH, obsahuje následující text:

´Nemůže být míru a soužití mezi islámskou vírou a neislámskými společnostmi a politickými institucemi … Islám jasně vylučuje právo a možnost působení jakékoliv cizí ideologie na svém území´.

Z nemocnice udělali terč

Lord David Owen, vyjednávač Evropské unie od roku 1992 napsal, že muslimské jednotky čas od času odpalovaly granáty na letiště, aby zastavili humanitární lety a upoutali světovou pozornost na špatný stav v Sarajevu.

Owen napsal, že pozorovatelé OSN viděli, že jednotky bosenské armády vystřelovaly projektily z lokality Koševské nemocnice, čímž vyvolávali reakci srbské strany, kterou „spolehliví“ reportéři pokaždé popisovali jako bombardování Koševské nemocnice.

Zdroj: http://www.vesti-online.com/Vesti/Tema-dana/153622/Amerikanci-traze-istinu-4-Svet-potpalio-fitilj překlad: Nataša Kević