Pondělí, 22.srpna 2011

Velká část světa poprvé slyšel o Srebreniciv březnu 1993, když ji navštívil generál Philippe Morillon, velitel sil OSN v Sarajevu, a to bez souhlasu svých nadřízených, aby bylo možné připravit cestu pro humanitární konvoje do tohoto města ve východní Bosně, kde probíhaly nelítostné boje mezi muslimskými a srbskými silami, uvedl George Bogdanić v knize "Masakr ve Srebrenici." Naser Orić, velitel 28. Divize Armády Bosny a Hercegoviny, dostal rozkaz, aby generála zajal jako rukojmí.

"Naser Orič byl warlord, který této oblasti a jeho obyvatelům vládl terorem," poznamenal Morillon. "Nemohl si dovolit držet vězně. Podle mých vzpomínek, on se ani neobtěžoval najít důvod."

Generálu Morillonovi bylo zřejmé, že Orićovy zločinná tažení proti srbským vesnicím a četné masakry civilistů byly důvodem, proč srbské ozbrojené síly zablokovaly Srebrenici. "Nebyl jsem překvapen, když mne Srbové odvedli do vesnice poblíž Bratunce, abych se zúčastnil vyzdvihování těl místních obyvatel, která byla hozena do jámy."

Mrtvé ženy v pláštích

Morillon a podplukovník Thomas Karremans, který velel holandskému praporu OSN ve Srebrenici před jejím pádem, vyjádřili jasnou souvislost mezi vražednými útoky Oriće na civilisty v Bratunci, Skelanech, Kravici, Miličia mnoha dalších městech a vesnicích s událostmi v roce 1995.

Soudce haagského tribunálu Patrick Robinson požádal generála Morillona: "Tak vy říkáte, pane generále, že to, co se stalo v roce 1995, byla přímá reakce na to, co Nasera Orić udělal Srbům před dvěma lety?" Morillon odpověděl: "Ano, ano, Vaše Výsosti, jsem o tom přesvědčen."

Existuje hodně důkazů, že v prudkých bojích ve východní Bosně srbská stejně jako muslimská strana spáchaly vážné zločiny. Ale v občanské válce, kde strach a pomsta vytvářejí živnou půdu pro hrůzy, krutost Nasera Oriće se stala známou po celé Bosně, říká Bogdanić.

"Zpráva jugoslávské Státní komise pro vyšetřování válečných zločinů v roce 1993, která byla přijata jako oficiální dokument OSN, popisuje šablonu útoků, při kterých byly celé vesnice vypáleny a všichni civilisté pobiti.

Mezinárodně proslulý soudní patolog, Zoran Stankovič, bývalý ředitel vojenské nemocnice v Bělehradě, a bývalý ministr obrany Srbska a Černé Hory, konal kompletní pitvy a psal soudní zprávy obětí z četných vesnic, kde muslimské síly vedené Orićem a jeho zástupcem Zulfo Tursunovićem masakrovaly obyvatele.

Typické oběti popsané v podrobných zprávách Dr. Stankoviće byli starší muži a ženy, narození v letech 1915 až 1930. Fotografie doprovázející zprávy ukazují na hrdla pobitých podřezaná od ucha k uchu.

Některá z těl (většinou žen) byla fotografována ve stavu, ve kterém byla nalezena, oblečená do příliš širokých vojenských uniforem, což byl groteskní pokus vrahů ukázat své zabité oběti jako seniory aktivně bránící své domovy."

"Vládnutí Nasera Oriće znamenalo dobrou znalost území, které držely jeho síly", vypověděl Morillon. "Zdálo se mi, že plnil příkazy politického předsednictví v Sarajevu.“

Oriće a jeho zástupce Zulfu Tursunoviće jmenovala Izetbegovićova vláda navzdory přání umírněného muslimského vůdce Besima Ibiseviće, předsedy městské samosprávy občanů Srebrenice, který se pokoušel vycházet se Srby.

Sám Orić přiznal časopisu Oslobodjenje, že se musel se svými spojenci skrývat v lesích  a potajmu získávat jídlo, protože většina muslimských občanů neměla pochopení pro extremisty, kteří následně převzali moc.

Od konce roku 1991však Muslimský národní výbor (Muslimsky nacionální savet) vyzbrojil povstalce puškami a uniformami a začal organizovat těžké zločince, aby vytvořil paravojenské síly, zvolil taktiku, kterou později využily i srbští a chorvatští vůdcové.

Tursunović a Orić přibyli do Srebrenice na jaře 1991, uvádí George Bogdanić. „Útoky na Srby začaly téměř okamžitě. Právě tehdy, 6. května byly blízké srbské vesnice Gniona a Bljačeva vypleněny a spáleny. Následující den, sedm Srbů, kteří se snažili uniknout ze Srebrenice, bylo napadeno ze zálohy a zabito. Osmého května byl zabit soudce Goran Zekić, předseda srbské strany SDS a její zástupce v bosenském parlamentu, což vyvolalo masivní úprk zbývajících1.500 Srbů ze Srebrenice.

Od tohoto okamžiku neminulo dne, aby nedošlo k útokům, při kterých byly vypáleny vesnice a města jako Sikirići, KonjevićPolje, Glogova, Zalužje, Fakovići, Kaludra, Loznica, Agoni, Brežani, Krnica, Zagoni, Želazje, Orliće, Ještica, Biljaka, Crni Vrh, Milići, Kamenica, Bjelovac, Kravica, Skelani a Zabokvica.

Masakr Srbů v Kravici, který je typický pro tyto útoky, se proslavil tím, že se odehrál na pravoslavné vánoce 7. ledna 1993. Celkový počet zabitých není znám, ale patolog Stanković prozkoumal 48 těl lidí, kteří byli zabiti na svůj největší svátek.

„Do konce března 1993,“ říká novinářka Joan Phillips, „bylo 1200 Srbů zabito a 3000 zraněno“ a dodává, že „dnes skoro nejsou ve srebrenické oblasti žádní Srbové“.

Přes 9300 Srbů, kteří tu kdysi žili, zůstalo méně než 900.  Přes 11500, kteří žili v Bratunci a okolí jich 6000  uteklo.

V okrsku Srebrenica zůstaly stát pouze tři vesnice. Okolo 26 vesnic bylo zničeno. V okolí Bratunce bylo 24 vesnic srovnáno se zemí. Poslední větší srbské vesnice v okolí Bratunce a Skelani byly napadeny a zničeny 7. ledna 1993 (na pravoslavné Vánoce).
Zatímco americký americké ministerstvo zahraničí vydávalo prohlášení pro média a organizovalo brífinky, kde se uváděly muslimské zprávy o srbských zločinech, vláda teroru Nasera Oriće se nikde na tiskových konferencích neprobírala a neobjevovala se ani ve zprávách v souvislosti s lidskými právy.

Stejným způsobem Madalaine Albrightová, v té době americká velvyslankyně v OSN, od roku 1993 do konce války v Bosně vytrvale podporovala rezoluce a zprávy, které kritizovaly srbské zločiny, a využívala práva veta, když bylo potřeba odsoudit muslimské zločiny, jak uvádějí britský představitel David Hannay a ruský vyslanec Jurij Voroncov.

Zločiny bez trestu.

Navzdory početným a detailním důkazům o zločinech Nasera Oriće, Zulfy Tursunoviće a dalších velitelů 28. divize, tribunál v Haagu (ICTY) Oriće do roku 2003 neobvinil, a tehdy po relativně bezvýznamných bodech obžaloby, vztahujícím se k několika vraždám, surovému zacházení se zajatci, ničení nemovitostí a protože nedokázal zvládnout vojáky pod svým velením, připomíná Georg Bogdanović.

Největší hity.

Orić pochopil, s ohledem na nekritickou  podporu USA poskytovanou vládě Aliji Izetbegoviće, že si beztrestně může dělat cokoli. Někdy natáčel některé ze svých zločinů, včetně stínání srbských hlav, a tyto snímky ukazoval Johnu Pomfretovi z Washington Post a Billu Schillerovi z Toronto Star. Schiller píše, že Orič byl „nejkrvežíznivější bojovník, který kdy procházel bojištěm“ a popisuje návštěvu domu tohoto warlorda v lednu 1994:

„V chladné sněžné noci jsem seděl v jeho pokoji a sledoval videoverzi toho, co by se dalo nazvat „Největší hity Nasera Oriće“. Hořící domy, mrtvá těla, setnuté hlavy, lidé, kteří utíkali … Usmíval se celou dobu, obdivujíc své dílo.“

„Přepadli jsme je ze zálohy“, řekl. Následující sekvence ukazovala těla roztrhaná výbušninou. „Tyto jsme vystřelili na Měsíc“, vytahoval se. Když se objevilo přízračně prázdné město se stopami po kulkách na domech, ale bez viditelných těl, spěšně vysvětlil: „Tady jsme zabili 114 Srbů“. Později byla oslava s pěvci, kteří nejistými hlasy pěli na něj chvalozpěvy – dosvědčil Bill Schiller.

Z vězení do velení

Narozen v Potorčari u Srebrenice, Naser Orić pracoval dva roky v Bělehradu jako policista a dva roky jako osobní ochránce srbského (jugoslávského) prezidenta Slobodana Miloševiće*/, ale v roce 1991 byl pro krádeže propuštěn a vrátil se do Bosny.

Jeho zástupce Zulfo Tursunović byl zavřený v Zenici, kde si odpykával patnáctiletý trest za vraždu tří muslimů v roce 1986. V roce 1991 jej Izetbegović amnestoval a jmenoval ho hlavním velitelem Srebrenice.

*/ poznámka překladatele: většina současných pramenů uvádí, že Naser Orič nebyl bodyguard prezidenta Miloševiće, jak se někdy mylně uvádí, ale jako policista byl zařazen mezi příslušníky střežící vládní objekty a že během této služby se dopouštěl krádeží, za což byl později trestně stíhán. Byl na něj vydán federální zatykač a před trestem se Orić uchýlil do Bosny, konkrétně do Srebrenice.

Pramen:

http://www.vesti-online.com/Vesti/Tema-dana/153849/Amerikanci-traze-istinu-5-Teror-Nasera-Orica

Překlad: Václav Dvořák