Sandžak II |
Neděle, 27. listopadu 2011
Dr. Mustafa Cerić
Narozen 5. 2. 1952 v obci Velika Čajna (Visoki) Bosna a Hercegovina, po skončení základní školy absolvoval v roce 1972 islámskou školu – medresu Gazi Husrev-Begovu v Sarajevu, 1978 káhirskou Univerzitu Al- Azhar, poté byl imánem v Bílé mešitě v Gračanici (Bosna a Hercegovina), od roku 1981 byl hlavním imánem Islámského kulturního centra v Chicagu. Zde na univerzitě získal v roce 1986 doktorát z islámské teologie (Studie o teologii Ebu Mensuna Al Maturidije). Po návratu do roku 1999 je hlavním imánem při mešitě v Záhřebu (Chorvatsko). Následně od roku 1999 je hlavním muftím v Sarajevu – nejvyšším muslimským duchovním v tehdejší Jugoslávii.
Nyní nejvyšším islámským duchovním pro Bosnu a Hercegovinu. Sám se pokládá také za hlavního muftího pro oblast Srbska tedy i Sandžaku. Během občanské války v Bosně a Hercegovině v letech 1992-1995 podporoval přes různé především muslimské nadační organizace nábor mudžahedínů do bosenské armády na Středním Východě, pašování zbraní přes tehdejší embargo do Bosny pro bosenskou muslimskou armádu apod. Španělská policie jej zařadila v roce 2002 na seznam spojenců Al- Kajdy v Bosně. V roce 2003 byl hostem V. Havla na jeho „Fórum 2000“
( viz. http://artweb.bham.ac.uk/bmms/1996/02febrary96html#bosna%20visit )
Ve svém prohlášení z 15. 8. 2009 požaduje zavést islámské právo šária jako součást ústavy Bosny a Hercegoviny. Bližší informace lze nalézt na http://www.militantislammonitor.org/article/id/455
Muamer Zukorlić
Narozen 15. 2. 1970 v obci Orlje, opština Tutin, Sandžak (Srbsko), po absolvování základní školy vystudoval stejný islámský institut jako M. Cerić tj. medresu Gazi Husrev-Begovu v Sarajevu. Na islámské fakultě v alžírském Constantini dokončil v roce 1993 studia islámského práva šarija. V témže roce se stává předsedou mešichátu - Islámského sdružení Sandžaku. V roce 2003 absolvuje další studia na univerzitě v Libanonu. Od 27. 3.2007 je uznáván Islámským společenstvím1/ v Srbsku jako hlavní muftí v Srbsku. Je pravděpodobně nejmladším muftím na světě. Založil první islámské periodikum na Sandžaku „Glas islama“ muslimské vydavatelství „El Kelimeh“ nyní největší vydavetelství na Sandžaku, založil medresu „Gazi Isabeg“ v Novém Pazaru. Stal se prvním děkanem Fakulty pro islámská studia a je zároveň prezidentem Mezinárodní univerzity v Novém Pazaru. Dále je členem Rijasetu a Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.
Univerzita se za jeho vedení dostala do finančních problémů resp. do bankrotu. Zurkorlić ale obviňuje vládu v Bělehradě, že je to její vina a že omezuje možnosti muslimského vzdělávání a omezuje činnost menšin. M. Zukorlić je blízkým spolupracovníkem sarajevského muftího M. Ceriće. Požaduje kulturní autonomii Sandžaku a spojení s muslimy v Bosně a Hercegovině. Zároveň se snaží o vytvoření paralelních muslimských vzdělávacích institucí nezávislých na organizacích a strukturách řízených státem.
viz. http://www.pecat.co.rs/2010/muamer-zurkorlic-ekstremista-ili-buduci-evropski-muftija/
Adem Zilkić
hlavní srbský muftí uznávaný členy Islámského společenství Srbska se sídlem v Bělehradě, založeném v roce 2007. Požaduje kulturní a duchovní autonomii pro věřící muslimy v Srbsku v jeho hranicích. Spolupracuje s bělehradskou vládou a ostatními církvemi v Srbsku.
Dr. Sulejman Ugljanin
narozen 20. 11. 1953 bosňácké rodině v Kosovské Mitrovici (Kosovo), vysokoškolská studia absolvoval na stomatologické fakultě v Sarajevu. Pracoval 12 let v Lékařském centru v Novém Pazaru. Člen Strany demokratické akce (SDA – Stranka demokraticke akcije) od jejího založení 26. května 1990 v Bosně a Hercegovině, od 25. června 1990 předseda této strany v Sandžaku (SDA -Sandžaka). Při prvních volbách v prosinci 1990 získala tato strana v Srbsku 109 500 hlasů a 33 křesel ve skupštině v Bělehradě. Od 21. 5. 1991 předseda občanského sdružení BNVS (Bošnjaško nacionalno Većo u Srbiji - Bosenská /Bosňácká/ národní rada v Srbsku).x Od roku 1991 se aktivně účastnil mezinárodních setkání a fór jednajících o řešení krize při rozpadu tehdejší Jugoslávie.
Při listopadových volbách do skupštiny Svazové republiky Jugoslávie v roce 1996 byl opět zvolen do bělehradské skupštiny za koalici „Lista za Sandžak – Dr. Ugljanin“. V roce 2004 byl zvolen předsedou opštiny Nový Pazar. V současné době je ministrem bez portefeuille srbské vlády v Bělehradě. Podle jeho vlastních slov jsou jeho vzory Martin Luther King a Gandhí. Prosazuje kulturní a společenskou autonomii pro muslimské věřící a Bosňáky v Srbsku a jejich spolupráci s muslimy v Bosně a Hercegovině. Důraz klade na náboženskou bázi než na občanskou společnost. Jedná se vlastně o obdobu křesťanko-demokratických stran v Evropě v islámském poddání.
viz: http://sda.rs/index.php?akcija=sandzak&id=20 a http://www.srbija.gov.rs/vlada/ministri.php
Rasim Ljalić
narozen 28. února 1964 v Novém Pazaru, kde také ukončil po základní škole gymnázium a následně absolvoval lékařskou fakultu na univerzitě v Sarajevu. V letech 1989 až 2000 více než lékař znám jako novinář spolupracující s deníky a časopisy v bývalé Jugoslávii. Do politiky vstoupil v roce 1990, kdy se stal generálním sekretářem SDA Sandžaku vedené Sulejmanem Ugljaninem ze které vystoupil 1993 po sporech s jejím předsedou, kterého označil jako podporovatele teroristů a wahábistů na straně bosenské armády v tehdy začínající občanské války Bosně a Hercegovině. Od roku 1994 je předsedou Koalice pro Sandžak, která se v roce 2000 přejmenovala na Demokratickou stranu Sandžaku. Stal se ministrem pro národnosti a menšiny ve vládě Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora).
V nastalé krizi na jihu Srbska byl v prosinci 2000 jmenován místopředsedou Koordinační skupiny pro opštiny Preševo, Bujanovac a Medveđa a v srpnu 2001 místopředsedou koordinační skupiny pro Kosovo a Metohiji. Po podepsání Bělehradské dohody v březnu 2003 se stal ministrem pro lidská a menšinová práva v Radě ministrů Srbska a Černé hory. Od června 2006 je hlavním koordinátorem spolupráce Srbska se soudním tribunálem v Haagu pro vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii. Od 15. 5. 2007 ministr práce a sociálních věci Srbské republiky. V říjnu 2009 vstoupil, do Sociálně demokratické strany Srbska a 12. 12. 2009 byl zvolen jejím předsedou. Podporuje a prosazuje vstup Srbska do EU. Je představitelem občanského uspořádání společnosti, kde náboženské vyznání je soukromou záležitostí každého člověka.
viz: http://srbija.gov.rs/vlada/ministri.php , http://rasimljalic.com/
Politické strany v Sandžaku – stav po volbách v roce 2007
Největší politickou stranou muslimů na Balkáně, tedy i Bosňáků, je SDA – Strana demokratické akce. Byla založena v roce 1990 v Sarajevu (Bosna a Hercegovina) a má svoje místní organizace a pobočky nejen v Bosně a Hercegovině ale také v Chorvatsku, v Srbsku na Sandžaku, na Kosovu a Metochii, ale i v zemích Středního východu. Na Sandžaku je jejím vedoucím představitelem, jak již bylo uvedeno, Dr.Sulejman Ugljanin.
Druhou významnou stranou Demokratická strana Sandžaku vedená Rasimem Ljalićem. Ostatní malé a marginální politické strany zastupující bosňácké etnikum jsou Sociálně-liberální strana Sandžaku vedená Bajramem Omeragićem, Bosňácká demokratická strana Sandžaku Esada Džudževiće, Reformistická strana Sandžaku Zekirije Dugopoljce, Socialně demokratická strana Sandžaku Naila Džemiće, Strana pro Sandžak Fevizija Muriće, Bosňácký demokratický svaz a Národní hnutí Sandžaku. S. Ugljanin vytvořil velkou koalici „List za sandžak“ pod vedením SDA (společně s Bosňanskou demokratickou stranou, socialně demokratickou stranou Sandžaku, Reformistickou stranou Sandžaku a Sociálně-liberální stranou Sandžaku). Demokratická strana Sandžaku R. Ljaliće společně se Stranou pro Sandžak, kandidovali na společné kandidátce Demokratické strany Srbska současného srbského prezidenta B. Tadiće. Výsledky lednových voleb v roce 2007 pro bosňácké zástupce byli následující:
„List pro Sandžak“ 33 823 hlasů a dva poslance Bajrama Omeragiće (Sociálně-liberální strana Sandžaku) a Esada Džudževiće, ve skupštině se následně spojili do koalice se Svazem vojvodinských Maďarů. Demokratická strana Srbska B. Tadiće získala v těchto volbách kolem milionu hlasů a tím 64 poslanců z 250 křesel. Z toho kandidáti ze Sandžaku tři (Mustafa Muković, Munir Poturek a Mehmed Omerović ). Tím také Demokratická strana Sandžaku získala jedno ministerské křeslo (Rasim Ljalić), tři náměstky ministrů v nové srbské vládě a také několik velvyslanců v islámských zemích.
viz také: http://www.sanjak.org/ http://www.sandzaknews.com/
Turecko – šedá eminence v Srbsku a na Balkáně
Koncem roku 2010 po změně složení Národní rady Bosňáků ve prospěch M.Zukorliće a jím vedených sdružení Islámského společenství v Srbsku a Bosenského kulturního společenství. M. Zukorlić, stejně jako jeho duchovní vzor M. Cerić, začíná otevřeně podporovat posílení pozice Turecka na Balkáně. Předpokládají, že po linii „Ankara -Bělehrad“ bude Sandžaku příslušet zvláštní význam a místo. Je více než zajímavé, že v letech 1990 – 1995 turecký ministr zahraničí A. Davutoglu přednášel na Mezinárodní islámské univerzitě v Kuala Lumpur, kterou navštěvují a studují muslimští duchovní a studenti z celého světa a mezi ně patří mimo jiné muftí Bosny a Hercegoviny M. Cerić a také muftí M. Zukorlić.
Turecko stále a důsledně uplatňuje svůj vliv na Balkáně. Některé jeho kroky lze označit jako přímé vměšování do vnitřních záležitostí Srbska. Například jeho ultimativní požadavek přijmout rezoluci o Srebrenici, dále zprostředkovatelská činnost Turecka mezi ministry srbské vlády a bosáckými vůdci na Sandžaku, účast Ankary při podpisy řady deklarací Srbskem, včetně tzv. Istanbulské, dle které Srbsko garantuje celistvost Bosny a Hercegoviny a podporuje její členství v NATO.
Počátkem ledna 2010 navštívil Turecko ministr práce a sociálních věcí R. Ljalić a vedl rozhovory s tureckým ministrem zahraničí A. Davutoglem s nabídkou výstavby dvou dálnic z Nového Pazaru do Srebrenice a do Tutina, přičemž by 85% nákladů investovala turecká Exim bank, dále opravu a rekonstrukci města Novi Pazar a rozvoj průmyslové zóny v Tutinu, které by zajišťovala turecká agentura „Tika“. Za turecké finance se má stavět nové islámské centrum v Bělehradě, které se má zabývat „kulturními věcmi víc než náboženskými“. Takže s nemalou pomocí některých oficiálních složek v Bělehradě a politických sil Sandžaku se z této oblasti stává opěrný bod Turecka v Evropě. Předseda Bosňácké národní rady M. Dudić, kterou ale Bělehrad nepovažuje za legitimní, napsal před návštěvou tureckého premiéra R. Erdogana v Srbsku v červenci 2010 otevřený dopis tomuto politikovi, kde vyjádřil přesvědčení, že pro Bosňáky na Balkáně, především pro ty žijící v Sandžaku, je přítomnost Turecka v tomto regionu mimořádně důležitá. V dopise zdůrazňuje význam tureckých stop zanechaných na Balkáně, dále tvrdí, že Bosňáci přežili 11 srbských a křesťanských genocid a jsou jediným národem na Balkáně a v Evropě, který nemá svůj národní stát. Bosňáci, podle jeho slov, se setkávají s „hrubým porušováním osobních a kolektivních práv“ a s „náboženskou a národnostní diskriminací“. Obvinil srbské úřady, že ve vnitřní politice se „řídí genocidními plány vůči Bosňákům a muslimům“ a že se „bělehradský režim všemi prostředky snaží zničit bosňácké a muslimské instituce“ a celkově se dopouští „právního a politického násilí“. Dále upozorňuje a varuje před následky – destabilizací situace v Sandžaku, která údajně nenechává Bosňáků jinou možnost, než vytvořit si paralelní národní instituce, na cestě k úplné politické a administrativní autonomii a svobodě. Z těchto důvodů navrhuje Turecku stát se „klíčovým faktorem normalizace vztahů Srbska a muslimského světa“. Jako odpověď na dopis se turecký premiér zúčastnil 12. července 2010 otevření muslimského kulturního střediska v Novém Pazaru. 14. července 2010 za účasti všech bosňáckých organizací byl vytvořen tzv. Bosňácký národní koncil, který přijal Deklaraci, ve které „v souladu s principy a standarty evropské regionalizace a v rámci procesu decentralizace a regionalizace Srbska.“ Dále deklarace požaduje uznání Bosňáků jako státotvorného národa Srbska a požaduje začít rozhovory s Bělehradem ohledně vyřešení ústavního statutu Sandžaku. Cílem je změnit statut Sandžaku. Koncil prohlásil, že vytvoří Výbor pro obnovu národní rady Sandžaku (tato existovala v letech 1943 – 1945.2/
Mimo to koncil vyzval všechny Bosňáky ve vlasti i v diaspoře vyčlenit 1% osobního příjmu k financování projektů národního významu. Zukorlić a Cerić zároveň v posledních letech loví v kalných vodách americké politiky na Balkáně. Právě totiž z iniciativy USA navázalo Srbsko „dobré vztahy“ s Tureckem. Turecko je pověřeno svými spojenci z NATO nápravou vztahů Srbska s Bosnou a Hercegovinou a má být „garantem stability v Sandžaku.“ Na základě iniciativy USA a západní diplomacie a za spolupráce se Zukorlićem byla vytvořena lobbistická skupina „Přátelé Sandžaku“. Toto vnější vměšování do vnitřních záležitostí Sandžaku potažmo Srbska není nic nového a překvapivého. Mezinárodní skupina převážně složená s diplomatů členských zemí NATO 8. dubna 1995 poukazovala, že problém Sandžaku si vyžaduje mezinárodního řešení.
Příčiny islámské radikalizace
Srbský prezident B. Tadić se tak ocitl ve složité situaci. Z jedné strany má jeho zahraničně-politický kurz jasnou charakteristiku sbližování s Tureckem, přímo mluví o přání „zbavit se cejchu nepřítele islámu a muslimů“ a na druhé straně čelí destabilizaci a radikalizaci muslimské společnosti v Sandžaku a výrazné a zjevné souvislosti „bosňácké otázky“ s Tureckem. Takže zatímco Tadić mluví a vidí v „sekularismu a demokracii“ jediný prostředek obrany před radikálními muslimskými fundamentalisty, Zukorlić začíná s „druhou etapou“ boje, jeímž cílem je etnická konsolidace „bosáckého národa“, autonomie Sandžaku a získání zvláštního statutu pro bosňáckou menšinu v Srbsku. „Třetí etapa“ je spojení muslimské části Bosny a Hercegoviny a Sandžaku a konečný cíl následné spojení s Kosovem a vytvoření militantního muslimského státu na Balkáně.
Neméně naléhavým problémem pro srbské úřady v Sandžaku je také hrozba zesílení aktivity militantního wahábismu, který nyní působí především v Bosně a Hercegovině, na Kosovu - v Prištině je sídlo kongregace s 20 000 členy, Makedonii a Sandžaku a vyvíjí v této oblasti činnost jako jeden celek. Na jaře 2010 řekl ministr zahraničí Izraele A. Lieberman, že Al-Kajda a další islámské extremistické a teroristické skupiny se pokouší vytvořit své základny na Balkáně. Pak následovaly informace rakouských sdělovacích prostředků o přemístění radikálních islámistických skupin Bosny a Hercegoviny do Sandžaku. Vůdci wahábismu šířícího se na Balkáně, konkrétně v Bosně a Hercegovině, řídí činnost svých přívrženců v německojazyčné oblasti a jejich centrem je rakouská Vídeň.
Sarajevo se stalo střediskem financování hnutí na Balkáně. Kontakty a styky wahábistů v Rakousku a Bosně a Hercegovině jsou velmi úzké a obě skupiny mají finanční podporu Saudské Arábie, kde je wahábismus státním náboženstvím. Ta také financovala islámské vojenské skupiny v Bosně a Hercegovině během občanské války v letech 1992 – 1995. V této době byl vytvořen finanční kanál z Vídně přes dnes již neexistující agenturu „Third World Relief Agency“ (TWRA). Po válce v Bosně a Hercegovině část muslimských žoldáků zůstala a za finanční pomoci Saudské Arábie pokračovala ve své „misionářské činnosti“. Vzhledem k mírně většinovému tolerantnějšímu islámskému postoji bosensko-hercegovského muslimského obyvatelstva dochází k rozporům mezi radikály a ostatními místními muslimy, takže dochází k přesunu činnosti wahábistů na Sandžak.
Poslanec Bosňácké demokratické strany Sandžaku v srbském parlamentu – skupštině Esad Džudžević poznamenal, že radikalizace situace v Sandžaku souvisí výhradně s činností M. Zukorliće, „v jehož blízkosti se objevily jisté vousaté tváře“. Podle jeho názoru Zukorlić svojí nezpůsobilostí k dialogu brání harmonickému rozvoji Sandžaku, manipuluje věřícími, využívá těžkou ekonomickou situaci. Sandžak je ekonomicky nejzaostalejší oblastí Srbska, Nový Pazar je centrem organizovaného zločinu a má nejvyšší nezaměstnanost především mezi mladou generací. Jistě zde v rozporech v náboženských otázkách hraje významnou roli fakt, že v bývalé Jugoslávii bylo centrum islámského společenství Sarajevo. Bělehradský muftí A. Zilkić řekl, že situace mezi muslimskými věřícími svědčí o velkých rozporech a neshodách mezi nimi. Dále uvádí, že „zákon o církvích a náboženských společnostech v Srbsku muslimy staví zcela naroveň ostatních náboženských společností a církví. V rámci islámské komunity existuje Fakulta učení islámu, tři medresy, řada školek, stát financuje medresy v Novém Pazaru a medresy v Bělehradě, platí stipendium 20 studentům na uvedené fakultě, platy profesorům a podporuje sdělovací prostředky islámského společenství“. Dále A. Zilkić poznamenal, že vodou na mlýn pro radikáli a extremisty všeho druhu v Sandžaku je nejistý postoj ústřední vlády a její neřešení sporu o legimitu mezi dvěma islámskými společnostmi v Srbsku.
Situace a reakce srbského obyvatelstva
Postoj vlády v Bělehradě k řešení především nábožensko-národnostních problémů vyvolává silnou nespokojenost srbského obyvatelstva, rozhořčeného tím, že obecní a městské úřady a orgány státní správy na Sandžaku jsou převážně v rukou Bosňáků – muslimů. Dochází ke změnám místních názvů v těch místech, kde žijí Srbové např. vesnice Crkvine v opštině Tutin, která si zachovala svůj název i v období turecké nadvlády byla přejmenována na Kadiluk apod. Probíhá skupování pozemků i za použití nátlaku a násilí muslimskými finančními skupinami. Také dochází k případům útokům na srbské obyvatelstvo k propouštění Srbů a nemuslimů z práce a jejich nahrazováním muslimi - Bosňáky. Z těchto důvodů Srbové z opštin kde žije srbská většina (Priboj, Pripolje a Nova Varoš) odmítají uznat tyto správní jednotky jako součást „regionu Sandžak“ a požadují referendum a uvažují s blokádami hlavních komunikací.3/
K vyostření situace došlo v srpnu 2010 po vyhlášení Deklarace Bosňáckého koncilu, která předpokládá vytvoření Národní rady Sandžaku (NVS - Narodno veće Sandžaka) jejímž úkolem je zajistit v budoucnu sjednocení srbské a černohorské části Sandžaku do jednoho celku a vyhlášení (zatím) autonomie. Předseda výboru pro obnovu Národní rady Sandžaku D. Suljević prohlásil, že Sandžak je jeden celek kulturně, geograficky, komunikačně, etnicky a ekonomicky a že se nejedná o žádnou Srbskou a Černohorskou kolonii. A že Sandžak patří jeho občanům. Přitom se odvolává na výsledky referenda organizovaného Stranou demokratické akce4/ vedené S. Ugljaninem v roce 1991 kdy se pro úplnou autonomii Sandžaku vyslovilo 90% hlasujících. Je nutné uvést, že se jednalo o tzv. mono-referendum, kdy hlasující byli pouze Bosňáci. Srbové a ostatní menšiny se jej nezúčastnili.
Přes veškerou rétoriku o tom, že Sandžak patří všem, kdo zde žijí tedy i nemuslimským občanům jejich osud by byl obdobný jako v letech 1992-1995 v BaH – vyhnání nebo případná likvidace. D. Suljević jasně řekl, že se připravuje připojení „bývalého Sandžaku“ k Bosně a Hercegovině, za určitých podmínek. Těmi je myšleno rozdělení Bosny a Hercegoviny – v případě vyhlášení nezávislosti Republikou Srbskou v BaH. Srbsku přímo hrozí odejmutí Sandžaku a jeho připojení k Bosně a Hercegovině. M. Zukorlić a jeho stoupenci se připravují obrátit na evropský soud ve Strasbourgu pod záminkou porušovaní náboženských svobod a práva na autonomii. Podle vyjádření tiskového mluvčího Islámského společenství v Srbsku S. Tandira pro toto byly získány lobbistické skupiny v USA a v Evropě.
Sandžacký národně-politický konflikt se rozšiřuje za praktické nečinnosti státních úřadů, díky jejich přímému odmítnutí pokusit se o možnost vyřešení této otázky existence dvou islámských náboženských organizací na území Srbska, především z obavy dnešní srbské vlády z reakcí některých mezinárodních institucí na její jednání a její označení jako původce omezování náboženských a lidských práv a následujících případných sankcí proti Srbsku.
Bělehradský muftí A. Zilkić (Islámské společenství Srbska) během posledních čtyř let se neustále obracel na úřady s požadavkem řešení muslimského „dvojvládí“ na Sandžaku. „Poslední roky připomínáme srbské společnosti, že činnost a slova Zukorliće jsou z v rozporu s vírou, náboženskými normami a normami islámské komunity. Tato politika s nebezpečnou rétorikou nás vrací do 90. let, kdy hořely domy a vraždili se lidé! M. Zukorlić si usurpuje právo zastupovat zájmy půl milionu lidí“. Požadavky na autonomii jsou v rozporu se srbskou ústavou.
Příště: Období 2010 - 2011 v Sandžaku a občanské hnutí „Otpor Sandžaka“
Poznámky:
1/ není totožné s Islámským společenstvím Srbska vedeným muftím A. Zikićem
2/ Národní rada pro Sandžak - doslova Zemská antifašistická rada národního osvobození Sandžaku - byla založena 23. 11. 1943 v Plevlje, během národně osvobozeneckých bojů za svobodu Jugoslávie komunistickým odbojem vedeným maršálem Titem. V prohlášení této rady je jedním z bodů případná autonomie oblasti po skončení války v rámci republiky Černá Hora. Dalším důležitým bodem v prohlášení je, že na Sandžaku, žije mimo srbského a černohorského národa i muslimský národ tj. nepřímé uznání samostatného bosňáckého národa. Tato rada jako ostatní oblastní rady byly rozhodnutím AVNOJ zrušeny 25. 8. 1945 a Sandžak byl opět rozdělen mezi Srbsko (šest opštin: Novi Pazar, Sjenica, Tutin, Priboj, Prijepolje a Nova Varoš) a Černou Horu (pět opštin: Bijelo Polje, Rožaje, Plav, Plevlja a Berane).
Během II. světové války na Sandžaku docházelo k vzájemným etnickým čistkám jak ze strany četniků na muslimech tak muslimské divize SS - Handžár a chorvatských ustašovců na Srbech. Počet obětí těchto brutálních skutků jdou to tisíců. Z těchto důvodů měl komunistický odboj v této oblasti podporu většiny obyvatel bez rozdílu národnostního původu a náboženského vyznání, bohužel po válce nebyla snaha viníky potrestat a většinou se o těchto ukrutnostech mlčelo nebo se zdůrazňovala pouze srbská četnická vina, která měla zdůraznit tzv.“ velkosrbskou ideologii předválečné Jugoslávie“. Tato skutečnost a rezidua minulosti jsou jednou z příčin současné radikalizace obou hlavních etnik v Sandžaku.
3/ Činnost muslimských „kulturních a vzdělávacích“ společností a nadací financovaných ze zahraničí, násilí muslimů na nemuslimech, obsazení úřadů pouze muslimy apod. bezprostředně předcházelo jak občanské válce v Bosně a Hercegovině, tak i krvavým událostem na Kosovu v letech 1998 -1999. Turecko a Saudská Arábie se pak v obou konfliktech zúčastnily jako logistické, finanční, výcvikové a ideové zázemí radikálních islamistů v tehdejší Jugoslávii.
4/ Strana demokratické akce byla založena v Sarajevu, Alijou Izetbegovićem jako islámská politická strana s působností na území bývalé Jugoslávie a i v jiných islámských zemích. |