Sobota, 15. ledna 2011
Cernica je multietnická vesnice na Kosovu a Metohiji, smutně proslulá po zločinech Albánců na Srbech.
Naše sdružení se již několik měsíců chystalo tuto vesnici navštívit. Chtěli jsme se podívat, co se zde změnilo za 11 let od konce války. Avšak že zdejší srbské obyvatele budeme hledat doslova jako skřítky v černém lese bychom nevěřily, kdybychom to nezažily…

Úterý,21.září 2010

V carském městě Prizrenu kdysi jakoby všichni společně dýchali: Albánci, Turci, Goranci, Chorvaté, Romové a deset tisíc Srbů. Dnes jich tu je pouze 19.

Prizren – Jak nejsilněji můžeme, boucháme na těžká dřevěná vrata bez čísla, v někdejší ulici Osvobození. Žije tu starý muž jménem Miloš Nekić, na kterého nemohl žádný Albánec. Ani z UČK, ani z TMK (Kosovská mírová četa – totožná organizace jako „rozpuštěná“UČK, pod tímto názvem oficiálně povolená od KFOR, tzn. UČK pokračuje v činnosti pod jiným názvem), ani rozjívení haranti, kteří házeli kameny do oken a na vysloužilé střešní tašky, ani ti, kteří se k němu do domu čtyřikrát vloupali přes střechu, aby ho donutili opustit svůj dům, kde odjakživa žili jeho předci.

(Příběh kosovské vesnice Novake)

Vesnice Novake  leží v jižní Metohiji a spadá do okresu Prizren. Před válkou zde žilo 476 srbských obyvatel. S Albánci z okolních vesnic, kteří jsou katolíci, vždy vycházeli dobře a to i době, kdy UČK unášela a vraždila Srby. Podle Vojensko-technické dohody z Kumanova (9. červen 1999), která ukončila agresi NATO, se musela jugoslávská armáda a srbská policie z Kosova stáhnout. Po stažení těchto sil obyvatelé Novak zůstali úplně bez ochrany. Spoléhali se na to, že v období bojů v letech 1998-99 nikomu neubližovali. Poté, co Srbové začali být na celém Kosovu napadáni, se obyvatelé Novak 15. června uchýlili do sousedních vesnic Špinadija (obývané albánskými katolíky) a Smač (obývané albánskými katolíky a Srby). Zde strávili dva dny a dvě noci, než na místo dorazili vojáci německého KFORu za doprovodu třech členů UČK. Německý KFOR Srby nejprve odzbrojil a poté jim nařídil okamžitý odchod do Srbska, prý z důvodů jejich bezpečnosti. KFOR zorganizoval obrněný konvoj s jedním tankem vepředu a s druhým na konci a všichni Srbové, společně se Srby ze Smače, byli eskortováni za hranice Kosova do centrálního Srbska, kde byli ponecháni svému osudu.

Грачаница има око 15.000 становника (Срба).Удаљена је 8 км од Приштине која има око 500.000 становника(Албанаца).Реч је о великој србској енклави у коју се шаље већи део помоћи,прецизније старијим људима,сирочићима и породицама које су социјално слабе.Образовање деце и омладине се одвија у школама које се ту налазе,овде се чак налази и музичка школа.Медјутим Грачаница није засигурно идеалним местом за живот, доказ о томе је и контејнер насеље у којем данас живи око стотину Срба у нехуманим и нехигијенским условима.

Већина њих овде живи од 17.марта 2004 године,то је година када су косовски албанци под неактивним  надзором чланова медјународних мировних  снага  јединица КФОР уништавали и палили све сбрско- породичне куће и народно-историјске споменике од којих су многи били сазидани пре откривања Америке. Ови људи су бежали пред агресивним албанцима само у ономе што су имали на себи, гледајући у даљини како им горе куће.У контејнер насељу живе људи из свих крајева Косова и њихова судбина је иста.У Грачаницу су избегли како би спасили голе животе, а оно што јим је тада било понудјено као припвремени кров и  после пет дугих година је јединим  њиховим пребивалиштем ,нажалост.Ови контејнери су поклоном руске владе.На фотографијама и видео снимцима који се налазе у галерији можете видети како ови људи живе.

Orahovac (čte se Orachovac) je malé městečko na jihu Kosova v samém srdci Metohije. Domnívám se, že je jediným místem v Kosovu, kde někteří starší Albánci mluví srbsky i mezi sebou. Oni té své mluvě říkají náš „raovačký jazyk“, protože Orahovac se albánsky řekne Rahovec. Toto malé městečko je rozděleno na albánskou a srbskou část. Albánskou část obývá zhruba 25 000 obyvatel, v srbské části z původního počtu 5 000 obyvatel zbylo již pouze 350 z nich. Celých dlouhých 9 let nevkročili nohou do albánské části Orahovce. Jinak neviditelná hranice tohoto rozdělení je u takzvané „Rankovi hospody“. Celkový prostor, který byl Srbům vyhrazen k volnému pobytu činí zhruba 500m2, je to jedna ulice. Nevím, zda si někdo z vás dokáže představit tento počet 350 lidí na prostoru o velikosti 500 m2?

U každého domu se nachází to, co vidíte na fotografiích pod textem. Je to kolo ostnatého drátu, který se běžně roztahuje v případě nějakých větších incidentů.

Село Велика Хоча се налази у општини Ораховац и удаљено је 4 км југоисточно од града Ораховца у јужном делу Србије. Први пут се спомиње 1198-1199 у Хиландарској Повељи Стефана Немање.Данас је то србска енклава у саставу општине Ораховац и административно седиште локалне канцеларије.Цела енклава је под заштитом  немачких војних снага.

Према податцима локалне канцеларије 2001.године, Велика Хоча имала је 622 становника .Њихов број се 2007 године смањио на 611 становника , а прилликом моје последње посете Косова у октобру 2008 године тај број износио је само 590 становника.До смањења тог броја дошло је услед исељавања и одлазка 23 особе у Норвешку где су затражили и добили азил.Док за сада 5-6 породица размишља да се одсели и чека на такву могуцност.