Podkova nebo kovadlina? |
Neděle, 15. ledna 2012 / Michail Stavrev
emancipovaných žen typu Reicové nebo Clintonové. Stručně řečeno, v oboru mezinárodních vztahů je kapacitním odborníkem na úrovni Vlasty Parkanové v resortu obrany. Člověk velice angažovaný a snaživý. Nadežda je kamarádkou Madeleine Albrightové, která jí na důkaz nerozborného bratrství národů Bulharska a Spojených států věnovala obnošené koktejlové šaty. Říká se jí také „balkánský Havel“. A co se vlastně stalo? Nadežda, tehdy jako šéfka diplomacie Bulharka, předala stanovisko své vlády o situaci na Kosovu počátkem roku 1999 svému německému kolegovi Joschkovi Fischerovi. To samo o sobě není žádným kolumbovským objevem. V roce 1999 tato zpráva zcela zapadla, protože podobných odhalení se objevilo těsně před bombardováním celá řada. Zcela jinak ale působí tato informace vytržená z kontextu doby.
K jejímu využití po letech došlo už podruhé. A berme stručnou zprávu albánského publicisty Labinota Hajradiho pro česky psaný web pressexpres.eu jen jako výkřik. Mnohem zajímavější byla okázalá prezentace této události v roce 2007, kdy Joschka Fischer křtil svoji autobiografickou knihu. Neodpustil si slova chvály bývalé kolegyně: „Bulharská ministryně zahraniční Michajlova mi poskytla tuto informaci, kterou disponovala její vláda. Já jsem předal informaci dále. Byla prozkoumána a vyhodnocena jako pravdivá.“ Posléze ale dodává: „Jenom říkám, co se stalo. Vyúčtování chápu jiným způsobem.“ Tehdejší lídr menší koaliční strany musel „využít všechnu svoji autoritu a výmluvnost, aby přesvědčil Zelené o smyslu německé angažovanosti.“ Zvláště podotýká, že jeho kniha nemá být chápána jako „vyřizování účtů s tehdejším kancléřem Gerhardem Schröderem a ještě méně s jeho bývalou milovanou stranou Zelených.“
Fischer, původně anarchista, který řezal do policajtů během nepokojů v roce 1968, vyrostl v opravdového diplomata. Za jeho slova by se nemusel stydět ani kardinál Richelieu – informaci dostal, předal a někdo řekl, že... Co z toho vyplývá? Vykutálený Joschka si nade vším myje ruce a vinu za rozpoutání války, kde Němci sehráli zásadní roli, hází na Bulhary. Něco takového už se v dějinách stalo. A ne jednou, ale hned dvakrát. Mimochodem, Jugoslávie odpustila Bulharsku reparace za druhou světovou válku, Řecko nikoli – Bulhaři jim platili do roku 1978. Němci, aby to bylo spravedlivé, nedali nikomu ani pfenig. Nemci, aby to bylo spravedlive, nedali Rekum (Srbům, Černohorcům, Makedoncům, Čechoslovákům...) ani pfenig.
V celé této věci zůstává jedna záhada. Bombardování Jugoslávie neslo původně jméno operace Noble Anvil (Vznešená kovadlina). Pokud bychom to měli brát všechno vážně, znamená to, že Bulharská vláda nejspíš vymyslela i tento název. Bylo by to logické, srbskou podkovu přeci položí na kovadlinu NATO. Dejme tomu, ale je tu ještě jedna hádanka. Později se bombardování přejmenovalo na operaci Allied Force (spojené síly). Je jasné, že dějiny píší vítězové. To je jejich výsostné právo. Ale není zřejmé, proč je musí tak záhy přepisovat? Nebo snad není s původním názvem vše zcela v pořádku?
A na závěr ještě doušek čistého rozumu: kdyby byla Operace Podkova jen trochu prokazatelná, stala by se hlavním bodem obžaloby během soudního procesu se Slobodanem Milošeivćem. Nic takového se ale nestalo.
Dále o tématu:
http://nasisrbija.org/2012/01/11/tajna-istorija-operacije-potkovica/
a
http://www.dnevnik.rs/drustvo/operacija-potkovica-kriva-za-bombardovanje-srj |