Brzeźiński, Albrightová a McCain by chtěli, aby Rusko dopadlo jako SSSR a Jugoslávie |
Neděle, 26. února 2012
žádné jaderné zbraně a potenciál jaderného odstrašování? „Brzeźiński, Albrightová, McCain opakovaně prohlásili, že by se Rusko mělo o své nerostné bohatství podělit s ostatními. McCain nedávno mazaně řekl, že libyjští "rebelové" by měli být inspirací pro Rusko a Čínu! Takže usilování o rozdrobení Ruska a zmocnění se jeho nerostných a dalších bohatství se odehrává, jak se říká, přímo před našima očima. Pokud Rusko nebude řešit své demografické problémy, pokud nerozvine svoji vědeckou základnu a průmysl, pokud připustí snížení svých obranných schopností a vojenského potenciálu (a takové tendence bohužel existují), pak nesmíme ztrácet ze zřetele možnost rozložení jeho obrovského území.
Proč si myslíte, že po známých událostech v Abcházii a Jižní Osetii v srpnu 2008 Ruská federace nezaložila svůj vlastní "haagský tribunál"? Vždyť gruzínský prezidenta Michail Saakašvili by byl pro něj horkým kandidátem ... „Takovou iniciativu bych podpořil! V zájmu celého lidstva je, aby se soudili ti, kteří chtějí překreslením světa realizovat své imperialistické zájmy, a jejich následovníci ... Nestačilo by soudit pouze Saakašviliho, ale Clintona, Blaira a jim podobné, kteří svého času zahájili takovou zločinnou politiku, a dodnes ji vedou. Co se týče Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), toho haagského nástroje agrese, ten pronásleduje a trestá právě ty, kteří bránili nezávislost a postavili se proti zničení své země.“
Je Rusko příliš slabé na to, aby vytvořilo podobný Tribunál? Myslíte si, že současné vystupňování hrozby války by bylo možné, kdyby existoval SSSR? „SSSR byl globální odstrašující faktor, který nutil USA zdržet se takové hegemonické politiky, jakou vedou dnes, když nenarážejí na odpor. Je velmi nebezpečná politika ovládání světa, kterou vedou Spojené státy se svými spojenci. Pravda, nemá žádný vliv na Čínu nebo Rusko, ale tento nový imperialismus ohrožuje mezinárodní stabilitu a zvyšuje problémy v různých koutech světa. Zítra možná vypuknou nové dobyvačné války. Není to jen na Blízkém východě, v Sýrii, ale i v post-sovětském prostoru – připravuje se půda pro boj proti Íránu. Zdá se, že novým válečným otřesům se nelze vyhnout. Připomíná to situaci před druhou světovou válkou. Jak to zastavit? Američané našli univerzální klíč - "oranžovo-banánové" revoluce - pro svržení nepříjemných hlav států, obvykle oslabených. Pak k moci přivedou svého člověka, zpravidla slabého a omezeného – typy podobné jako Juščenko, Timošenková a Saakašvili – posluhovačů amerického ministerstva zahraničí. Je lék proti takové infekci? Takzvaný první koš (první část) Helsinské smlouvy předpokládala, mimo jiné, nedotknutelnost hranic v Evropě, což zahrnovalo i uznání Německé demokratické republiky. Pro SSSR to bylo nejdůležitější. To bylo velmi důležité pro bývalou Jugoslávii. Nevěřila na nedotknutelnost svých hranic s Itálií, protože ty byly výsledkem druhé světové války. V této souvislosti: separatisté na Kosovu už v šedesátých letech „vyznačili“ svoje pozice a územní nároky. V té době jsem pracoval jako poradce na našem velvyslanectví v Moskvě a byl jsem vyslán jako politický doprovod jugoslávské delegace do Helsinek. Ihned po příjezdu Tita mi zavolali, a ten řekl, že je třeba zapsat ještě jeden výraz (frázi) v jeho projevu a tím ho posílit na KBSE. Byl to výraz, který říkal, že Jugoslávie, potvrzujíc nedotknutelnost hranic v Evropě považuje to za svou povinnost a povinnost všech svých sousedů a dalších zemí. Mým úkolem bylo tento výraz spolu s konferenčními službami, a to byly služby OSN, zadat do Titova projevu, který se objevil ve všech jazycích KBSE. „Třetí koš“, ve kterém byla hlavním „lidská práva“, obsahoval všechno, co vnášelo nestabilitu do ideologické podstaty sovětské politiky a činilo SSSR zranitelným v ideologických otázkách. Dnes je všem jasné, že "třetí koš" z Helsinek se skutečně stal "prvním". Obsah tohoto "koše" - priority lidských práv a otevřenost společností světu - zrušil poválečný status quo, který byl v "prvním koši", a který to měl zajistit. Všechny ty "obarvené" revoluce "vyšly" z "třetího koše". Na tom byly založeny. Pod dodržováním lidských práv se rozuměl i monitoring, který podle názoru Západu neznamenal zasahování do vnitřních záležitostí země. A od toho k podpoře opozičních hnutí je už jen krok. Technologie "barevných" revolucí jsou vyvinuté a vylepšené metody vtažení početných lidových mas do velkých pouličních demonstrací a podobně. Pokud jde o vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, stačí příklad Jugoslávie: struktury OBSE se staly nástrojem realizace "demokratických procesů", ale ve skutečnosti je to jen zásah do vnitřních záležitostí mnoha zemí. Takzvané nevládní organizace jsou zpravidla jen prostředky k dosažení cizích zájmů a vlivů, jsou financovány ze zahraničí a otevřeně pracují pro své šéfy. Mise OBSE v Jugoslávii koncem roku 1998 pod vedením amerického diplomata Wolkera, byla fakticky špionážní organizací a EULEX, mise Evropské unie na Kosovu, která v současnosti protiprávně vystřídala misi OSN (UNMIK) má sice formálně neutrální právní status ale fakticky pracuje na vytvoření nového albánského státu na území Srbska.
Souhlasíte, že proces zničení Jugoslávie začal, tak jak to viděl váš bratr, po znovusjednocení Německa? Slobodan Milošević již v roce 1993 v rozhovoru pro list Pravda řekl: „Německo začalo s trestáním vítězů druhé světové války. V německo-katolickém zájmu je nejen zničení naší (Jugoslávie) ale i vaší (SSSR) země, a aby se u nás i u vás prolila krev. Samozřejmě, že to byly a jsou geopolitické zájmy Německa, Vatikánu a především Spojených států, které našly své vyjádření v násilném přetvoření Balkánu. Německo toužilo po revanši, snažilo se proniknout do Středozemí a podporovalo odtržení Chorvatska. V 80. letech budoucí prezident Chorvatska Franjo Tudjman tajně cestoval do Německa, už tehdy byly učiněny některé kroky k odtržení Chorvatska od Jugoslávie. V letech 1977 a 1978 se v Německu konala neformální setkání, na kterých se hovořilo o přetvoření naší země. Karol Wojtyla, papež Jan Pavel II, ve svém prvním projevu na náměstí svatého Petra v Římě řekl: "Nebojte se, otevřete své hranice." Obracel se tehdy na východní Evropu, která v 90. letech vstoupila do NATO a EU a stala se jakýmsi "cordon sanitaire" mezi západní Evropou a Ruskem. Tak i Vatikán odehrál klíčovou úlohu v boření a rozvrácení Jugoslávie. Souhlasíte se tím, že v Jugoslávii byla vedena náboženská válka? Nebo k občanské válce vedly etnické konflikty? Proti Jugoslávii byla vedena mezi-náboženská válka, která byla zahájena pro geopolitické zájmy velkých mocností. Vnitřním faktorem zničení země bili domácí separatisté. Rozzuřili se občanské války, které byly iniciovány zvenku a měly prvky etnické i náboženské.
Co hrálo roli rozbušky v událostech v Jugoslávii? Existovaly národnostní rozpory. Ale rozhodující úlohu sehrály vnější vlivy. Jugoslávie byla zničena v letech 1991-2, kdy z ní odešly Slovinsko a Chorvatsko. Nicméně, v prvních dnech ledna 1992 Německo stejně jako Vatikán pobízely celé Evropské společenství, aby uznalo jejich státní nezávislost, i když některé země, například Francie, varovaly, že by se věc neměla uspěchat. V bývalé Jugoslávii zůstaly ještě čtyři další státy - Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Makedonie. Bylo dosaženo dohody s Bosnou a Hercegovinou (někdy se jí říká "malá Jugoslávie", protože zde žijí tři národy, tři společenství - srbské, chorvatské a muslimské) o spojení se Srbskem, což znamenalo, že Jugoslávie by mohla být zachována (bez Slovinska a Chorvatska). To předpokládal i "Cutileirův plán" (pojmenován podle autora – tehdejšího portugalského ministra zahraničních věcí). Bosenský vůdce Alija Izetbegović souhlasil, ale Spojené státy to nedovolily. Na nevyhnutelnost občanské války – jestli dojde k nucenému uznání bývalé jugoslávské republiky – varovali mnozí - Slobodan Milošević, Radovana Karadžić i francouzský prezident Francois Mitterrand. Lord Carrington, předseda Mezinárodní konference pro bývalou Jugoslávii řekl 9. prosince 1991, že postoj Slobodana Miloševiće o Bosně a Hrecegovině byl úplně jasný: „Pokud její nezávislost bude uznána bez toho, že by byla uzavřena dohoda tří národů (v BaH), stane se občanské válka nevyhnutelnou ...“ V okamžiku uznání Slovinska a Chorvatska nebyla podepsána dohoda mezi Srby, Muslimy a Chorvaty v bývalé BaH. Nebyla uzavřena proto, že si to nepřáli EU a papež Jan Pavel II a tak v BaH vzplála občanská válka. Všechno začalo zabitím otce nevěsty na jedné srbské svatbě. Potom, protože začala občanská válka v Bosně, byly na Jugoslávii uvaleny sankce. Rada bezpečnosti OSN v roce 1992 až 1995 přijala více než deset rezolucí, které buď zaváděly nové, nebo zpřísňovaly již zavedené sankce. Ani jedné se nepostavila Kozirevsko-Jelcinovská diplomacie. Zdroj: Fakti.org / 18. 02. 2012 6:36 http://www.vaseljenska.com/ překlad vd |