Čtvrtek, 8. března 2012

GERALD CELENTE, proslulý trendový prognostik z USA, vidí nejbližší budoucnost bledě: „Celá Amerika už jen posluhuje dluhy. Všichni pracují na banky. Až se země zhroutí, nastane celosvětově období temna podobně jako po pádu Říma." „Není lepšího trendového prognostika, nežli je Gerald Celente. On ví, o čem mluví," vysekla televize CNBC poklonu rodákovi z newyorského Bronxu. Podle amerického tisku Celente precizně předpověděl bur­zovní krach roku 1987, rozpad Sovětského svazu, asijskou měnovou krizi sklonku de­vadesátých let i aktuální finanční krizi. Ve své show jej hostila Oprah Winfreyová. Od roku 1980 vydává čtvrtletník Trends Jour­nal. V něm nešetří kritikou zejména ame­rického establishmentu. Kanceláře jeho

 institutu Trends Research, které mají do­slova podobu barové tančírny třicátých let, jsou situovány v Kingstonu, malebném městečku za New Yorkem. Celente, jehož předci pocházeli z Itálie, miluje dobré jídlo a pití, rád zahradničí. Je bezdětný.

V jarním vydání vašeho magazínu Trends Jour­nal předpovídáte světu brzký příchod „velké války". Proč?

Když se podíváte do historie, co následuje po období ekonomických obtíží a propadů? Když trhy v roce 2008 zkolabovaly, na­stala panika. Rok 2009 byl rokem celosvě­tových sanací a stimulů. Nafoukla se sa­nační bublina, jak jsme ji nazvali. Říkali jsme, že až tato bublina splaskne, až už se vládám nebude dostávat dalších peněz na stimulace, přijde nezbytně válka. K tomu to nyní směřuje.

Vážně?

Jen si všimněte těch lidí, co jsou ve vlá­dách. Jsou to sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a klamou sami sebe. Když jste sem přijel, vystoupil jste snad z jumbo jetu a rozvinuli před vámi červený koberec? Vyhrávala k tomu snad hudba? Ten jejich sebeklam, pocit vlastní důležitosti, je ob­rovský. A hrozně nesnášejí, když ztrácejí. Když ztrácejí moc. A lidé, jejichž zájmy hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty fi­nanční ztráty nyní jen tak neustanou. Orga­nizace, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie, jen zachraňují velké korporace, banky, finanční a inves­tiční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli pravidlům byznysu. Sa­nují ovšem jen své kamarády. Když kama­rádi přijdou o peníze, politici je vezmou od řadových občanů a kamarády zahojí. A ří­kají tomu úsporná opatření.

Co bude spouštěčem té války, záminkou pro ni?

Ano, války často začínají umělými afé­rami. Incident v Tonkinském zálivu, jímž začala válka ve Vietnamu, se nikdy nestal. Zvěsti o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a má vazby na al-Kajdu - tak tomu také nikdy nebylo. Ničemu, co vláda říká, nevěřím. Žádné nové daně, žádný sex s Monikou Lewinskou, Saddám a al-Kajda. Je to jedna lež za druhou. Co bude spouštěčem? Nevím. Nej­pravděpodobněji půjde o válku v Íránu.

Proč?

Proč Spojené státy stále prosazují sankce proti Íránu? Čím se Írán tak moc provinil vůči mezinárodnímu společenství? Jen se podívejte, co dělá takový Izrael! Co dělají Spojené státy! Co jiného Irán udělal, než že donutil šáha, aby opustil úřad, který pro něho ukradli v roce 1953 USA a Velká Bri­tánie, když svrhly demokraticky zvolenou Mosaddekovu vládu? Co tedy Írán provedl? Všechno je to jenom o ropě! Myslíte, že by Spojené státy teď byly v Iráku, kdyby jeho hlavním vývozním artiklem byla brokolice a kdyby neseděl na druhých největších zá­sobách ropy na světě?! Takže spouštěčem bude pravděpodobně Írán, Blízký východ a nějaký teroristický útok proti USA.

Začne válka ještě za Obamova úřadování?

To je obtížné říci. On ale určitě dělá všechno možné, aby se tak stalo - vysílá třeba do Afghánistánu další vojáky, 38 tisíc mužů. Spojené státy totiž momentálně ztrácejí ve dvou zásadních válkách - v Iráku i v Af­ghánistánu. Předpovídali jsme, že ty války prohrají, už hned, jak začaly. Můžete si to ověřit - je to vytištěno černé na bílém. Američané jsou váleční lúzři. Poslední válka, kterou vyhráli, byla druhá světová. Nedokážou skoncovat s několika bosými chlapíky někde v Kandaháru. Dochází to už sakra někomu?!

Jaký je rozdíl mezi Bushem a Obamou?

Vůbec žádný. Obama je celý Bush. Fakta jsou zřejmá: Obama může klidně zatknout cizince, jako jste vy, poslat vás do vaz­by v cizí zemi, nařknout vás, že jste te­rorista, uvěznit a mučit! A vy se nedovo­láte žádného práva! Já můžu být uvěz­něn jako americký občan po nařčení z te­rorismu. A nikdy se také nedovolám žád­ného práva! Nemám právo na právníka. Administrativa také může odposlouchá­vat kohokoli a kdekoli. Takhle to vypadá za Obamy!

Bude Obama prezidentem i ve druhém funkč­ním období?

Republikáni nemají nikoho, koho by proti němu postavili. Postaví snad Johna Mc-Caina? (ironicky) Nebo Sarah Palinovou? Vždyť je to postavička z komiksu. Všichni jsou jako z komiksu. Politika je showbyznys pro ošklivé lidi. Doslova.

Po vašem líčení se situace zdá bezvýchodná.

Věřím v systémy, jako je ten švýcarský - v přímou demokracii. Jenže tady jsou po­litici arogantní. A je to proto, že se k nim přistupuje jako ke šlechtě - všechny ty rudé koberce a podobně...  Samozřejmě, že si pak domýšlí, že jsou lepší než ostatní. Mimo­chodem, sledoval jsem je po 11. září. Za­mrzli. I Bush zamrzl. Znáte ten obrázek, jak něco předčítá dětem v mateřské škole, řeknou mu, co se stalo, a vtom zamrzne? To nejsou muži, to jsou zbabělci. Přizdisráči! A tihle lidé vedou ty války. Sami ni­kdy pořádně nebojovali. Ať si sbalí svá fid­látka a vyrazí na frontu! A za své peníze, ne za moje! Jediný způsob, jak může Ame­rika získat zpět ztracenou rovnováhu, je vrátit se k základním principům, na nichž byla vystavěna. A byla založena s tím, že se nebude zúčastňovat zahraničních výbojů. A celé devatenácté století byly volby vždy bojem proti zájmům velkých bank. Prezi­denti jako Andrew Jackson těmhle zájmům ještě vzdorovali.

A o kterém z prezidentů z posledních dekád máte valné mínění? 0 Reaganovi?

Poslední prezident, kterého si celkem ještě vážím, byl Eisenhower. Dokázal zabránit, aby se národ dostal do tenat vojensko-průmyslového komplexu. Neprodal svoji zemi. Nešel do další války po té korejské. A Rea­gan? Zbankrotoval zemi. Byl však alespoň tak chytrý, aby nezabředl do zahraničních bojů. Když byli v roce 1983 zabiti přísluš­níci amerického námořnictva v Libanonu, raději se stáhl.

Zmínil jste banky a jejich zájmy v politice. Jaký vliv podle vás v současnosti mají velké banky typu Goldman Sachs či JP Morgan?

Je to celé jeden velký gang Wall Streetu. Wall Street vydírá Washington. Dejte si dohromady jejich tváře, jejich jména, od­kud pocházejí. Henry Paulson, Bushův mi­nistr financí - někdejší šéf Goldman Sachs. Robert Rubin, Clintonův ministr financí, muž, který dereguloval bankovní sektor - předtím působil jako jeden z předsedů Goldman Sachs. A tak dále.

Třeba v Goldman Sachs opravdu pracují nejlepší. Ti pak míří i do vlády.

Podívejte se, mám italské předky. Všechno, co jsem kdy slýchal jako malý kluk, byly příběhy o mafii. Samá mafie, mafie, ma­fie! Už jsem nikdy nechtěl slyšet další ma­fiánskou story. Pokud jsou to jména jako Celente, Caruso, Mondavi, Puccini, Rossini, Bellini - označují to za mafii. Ale ne­můžete přece označit za mafii ten spolek chlapců v drahých oblecích, absolventy Harvardu, Princetonu, Yale. Ne, to jsou vždycky experti na svém místě - úžasní. Nikdy je neoznačí za gaunery, cvoky! Za ty, co rozkrádají Ameriku! Nikdy. Jsou nedo­tknutelní. Jak říkám, Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky. To je, co ničí Ameriku. A je mi z toho nanic! Co to zna­mená, že je banka příliš velká na to, aby mohla padnout? V kapitalismu, když jste neúspěšní, odejdete prostě z byznysu - tak to má být. Výjimkou jsou tihle velcí hoši. Ti padnout nemůžou! Pouze šest bank tak nyní kontroluje 64 procent veškerého ma­jetku tohoto národa. Jen tři banky zodpo­vídají za celkem dvě třetiny všech transakcí uskutečněných s kreditkami. Lichvářskými kreditkami.

Co Federální rezervní systém, americká obdoba centrální banky?

Ten je těmi bankami vlastněn. Federální rezervní systém je prostě asi natolik fede­rální jako Federal Express. Není ani kvazivládní, a už vůbec ne vládní. To je fakt. Je to proti ústavě: článek jedna, sekce A, věta pátá - tam se jasně praví, že pouze Kongres je oprávněn regulovat nabídku peněz. Stalo se to v předvečer vánočního svátku roku 1913. Umíte si představit, že Washington byl jako po vymření. Ten den byl hrstkou zákonodárců přijat zákon o Federálním re­zervním systému. Podívejte se na pád hod­noty dolaru od té doby - od té doby jsou lidi uvrhováni v závratné míře do zadlužení. Dolar je dnes, co byly tehdy tři centy. Když dnes chcete v USA na studia, musíte si vzít půjčku - třeba 25 tisíc dolarů za rok. Celý národ posluhuje dluhu. Všichni pracují na banky. To je Federální rezerva!

Říkáte, že přijde nejen válka, ale i oficiální de­valvace dolaru. Kdy přesně?

Ještě před rokem 2011. Abych byl přesný, do roku 2011 nepřijde nutně devalvace, ale přijde krize, která nenechá nikoho na po­chybách, že míříme do největší deprese.

Nyní se však zdá, že ekonomiky po celém světě oživují. Některé rychleji, jiné pomaleji.

Podívejte se na data z USA - mluví sama za sebe. Rekordní množství konfiskací domů během prvních tří měsíců roku 2010. Ceny domů jsou letos o třicet procent níže ve srovnání s cenami v roce 2006. Počet konfiskací letos v prvním čtvrtletí stoupl mezi­ročně o 35 procent. Počet domácností, jimž je bankou zabavována nemovitost, vzrostl v tom samém období o šestnáct procent meziročně a o sedm procent mezičtvrtletně. Počet nákupů nových domů klesl v květnu o 33 procent na dějinné mini­mum. Delikvence na hypotékách vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2010, údajně roku oživení, na 9,4 procenta - z loňských 8,2, a to byl údajně rok velké recese. A tak dále a tak dále. Prostě žádné oživení se nekoná. Data na ně neukazují. A ta o nezaměstna­nosti už vůbec ne.

Do čeho nyní doporučujete investovat?

Mám rád zlato. Dal jsem ale nyní peníze zpět do svého byznysu. Investoval jsem do sebe. Ale jinak investuji do zlata, kanad­ského dolaru a švýcarského franku.

Říkáte, že 20. století bylo stoletím Ameriky. A co 21. století? Bude to čínské století?

Ne, nebude. Kdo sází své peníze na Čí­ňany, sází na lůzry. Nezvládnou to. Nejvíce se obávám toho, že s tím, jak upadnou Spojené státy, vznikne vakuum - nebude žádná skutečná mocnost. Nezapomeňme, že americká ekonomika je mnohem větší než kterákoli jiná. Až se zhroutí, nastane období temna jako po pádu Říma.

Opravdu? Oproti středověku je to dosti odlišná doba - z jednoho konce světa na druhý se do­stanete za den...

...je to jiné, vždycky je vše jiné. Ale do ob­dobí temna lze doletět i letadlem...

...diky internetu je obtížnější cenzura.

To platí jen do jisté míry. Většina lidí stejně věří tomu, co je jim nabulíkováno. Potře­bujeme renesanci. Bez renesance vyhlížím jen ruiny. Jste z Prahy, města umění, ale koukněte na Ameriku. Kdo ji změnil v zemi všech těch nechutných obchodních center, dálnic? Potřebujeme renesanci, návrat ke kráse a kultuře. To je vyšší smysl života. Bez toho... ano, internet, dochází jeho pro­střednictvím i k revolucím. Než jej ovšem vláda ukradne. V USA se tak již děje.

Myslíte regulaci webu? V Evropě se proslýchá o celosvětových zákonech ACTA, které mají ob­sahovat legislativu regulující internet. Mluví se přitom o hrozbě kyberterorismu, dětské por­nografii...

...Já vím, to je pořád dokola o dětském pornu. Miluji tyhle politiky. Kdo to pro­sazuje? Snad bývalý guvernér New Yorku Elliot Spitzer, který prosadil zákon, podle něhož mohou být uvězněni muži, již vy­užívají služeb prostitutek, přičemž byl sám s nevěstkou načapán? Ale ne, možná ty zá­kony navrhují všichni ti katoličtí pedofilní kněží - ti z Německa, Belgie, Irska i odji­nud. A nenavrhuje je také John Edwards, muž, jenž chtěl být prezidentem USA, velký moralista, který měl aféru s jednou ze svých asistentek a nyní s ní má neman­želské dítě? Tihle lidé mluví o dětské por­nografii?! Vždycky ji užívají jako záminku. Jak říkám, jsou to sociopati. Nazývejme věci pravými jmény. Faktem ovšem je, že vláda se nejvíc děsí toho, že se lidé dovtípí, co se ve skutečnosti všechno děje, oč opravdu jde. A že bu­dou lidé informovaní a znalí. Z toho mají vlády největší strach. Pak totiž lidé nemůžou být kontrolováni. Všechny ty lži snadno prohlédnou.

Skutečnost dle vás pomáhají za­krývat i mainstreamová média jako televize CNN či list New York Times. Kritizujete je, ale přesto v rámci reklamy na svém webu anoncujete, že jste jejich častým hostem, že jste byl v show Oprah Wmfreyové a tak dále. To mi při­jde zvláštní.

Neřekl bych, že jsem příliš častým hostem. Říkám si to­tiž, co chci. New York Times mi nedaly významnější pro­stor od roku 2000. Jsou aro­gantní. Vždy omílají, že to a to nikdo nepředpověděl, že to ni­kdo neočekával, a přitom to není pravda. Jsem jediný, kdo předpověděl krach roku 1987 - už v lednu toho roku. Jako je­diný jsem předpověděl paniku roku 2008 - už v roce 2007, je to černé na bílém. Jsem je­diný, kdo v USA Today, 14. pro­since 2000, předpověděl, co nás čeká v roce 2001.

Máte pocit, že jste cenzurován?

Samozřejmě. Nechtějí, abych byl v médiích. Nemají mě rádi. Nejsem jedním z těch hochů. Nejsem z klubu. Vyrostl jsem v Bronxu. Býval jsem asisten­tem tajemníka senátu státu New York. Dělal jsem politické kampaně, studoval jsem je. Byla to nejhorší práce, jakou jsem kdy měl. Jednou takhle jdu na schůzku s asistentem senátora, mladý kluk kolem pětadvaceti. Přišel senátor, ten hoch kolem něho začal tanco­vat jako psíček. Když si sená­tor chtěl sednout, patolízalsky mu přisunul židli. Zeptal jsem se ho, proč to dělá, zda si sená­tor neumí sednout sám. Jsou to všechno řiťolezci! A média jsou stejná. Byl to New York Times, který zval Američany do válek - s Irákem i Afghá­nistánem.

Dobře. V médiích se ale ukazujete. I když patrně ne ve všech. Pozoru­jete nějaký sestupný trend v počtu pozvánek do vysílání?

Jednoznačně. Teď jsem zván mnohem méně. Vystoupil jsem totiž proti válce - říkal jsem, že Spojené státy válku prohrají. Psal jsem o tom do Trends Journal i jinam. Ocitl jsem se na černé listině. Tak­hle vám to ale neřeknou, jen vás už prostě více nezvou.

Ale určitě byste nepohrdl být na CNN. Pak byste měl mnohem více diváků. Mohl byste oslovit více řa­dových Američanů - lidí, co si vás třeba sami nenajdou.

Jsem ale nevhodný pro zada­vatele reklamy. Jsem špatný pro byznys.

Protože jste pesimistický?

Nikoli. Pesimismus je druh emoce, já hledím na fakta. Nejde o to, být pesimistou či optimistou, jde o to, jaké to je. Když někdo umírá, umírá. Když někdo lže, tak lže. Vi­dím, že ekonomika umírá. Oni ale jsou jako malé děti - a mohl byste nám teď říct něco optimistického? Nemohl! Chci vidět méně vládního utrácení, nižší daně - ale ne pro bohaté. Chci vidět vysoké daně pro mi­liardáře. Středním vrstvám by se měly snížit.

Jste tedy obhájcem progresivního zdanění?

Jednoznačně.

A co teorie, že bohatí jsou bohatí, protože tvrdě pracují, protože ris­kují, protože inovují?

Ne. Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky, v tom to je. Je to o bratrstvech, co se rodí už na těch univerzitách. Podívejte, kde se vydělává nej­více peněz? Ve finančnictví. Co reálného ale finančníci vy­rábějí? Co montují? Co stavějí? Co užitečného vynalézají? Čím obohacují společnost?

Zdroj: http://jitkasubrtova.blog.idnes.cz/c/183711/Prognostik-ktery-se-zpravidla-nemyli-SVET-CEKA-VELKA-VALKA.html

--------------

Gerald Celente je ředitelem Institutu pro výzkum trendů, publicista a vydavatel časopisu The Trends Journal. Předpovídá trendy od roku 1980.

Držte si klobouky, peněženky a přemýšlejte.

Po rušném roce 2011, v němž se uskutečnila řada trendů, které jsme předpověděli, upozorňujeme na to, že nadcházející rok 2012 bude ještě náročnější.

Na obzoru vidíme jeden obrovský trend. A předpovídáme, že pokud udeří, pocítí to lidé na celém světě. Bude to skutečný šok a není to nadsázka.

1. Ekonomický výjimečný stav: Vzhledem k současným ekonomickým a geopolitickým poměrům, centrální banky a světové vlády již mají plány na vyhlášení ekonomického výjimečného stavu…s možností, že bude následovat vojenský výjimečný stav.

2. Válečné pole Amerika: jediným tahem prezidentského pera byla přepsána původní verze federálního zákona „National Defense Authorization Act“, který nyní umožňuje prezidentskému úřadu, aby jednal jako soudce, porota i kat. Občané, vítejte na „bitevním poli Amerika“.

3. Invaze „Occupy“: před 15 lety předpověděl Gerald Celente ve své knize Trends 2000, že Wall Street postihnou začátkem milénia vleklé protesty a rozšíří se po celých Spojených státech. Protesty "Occupy" jsou tady a nic podobného historie dosud nezaznamenala.

4. Čas vrcholu: Finanční domeček z karet se hroutí a v roce 2012 dosáhnou vrcholu mnohé dlouhodobé socioekonomické a geopolitické trendy, které Celente předpověděl. Některé skončí velkým třeskem a jiné méně dramaticky…, ale rovněž budou mít důsledky. Jste na to připraveni? A co se bude dít dál?

5. Technokratický puč: „Demokracie je mrtvá; ať žije technokracie!“ Dva bleskové převraty v Řecku a v Itálii instalovaly dvě nevolené figury do čela státu. Zatím nikdo v oficiálních médiích nenazývá toto sloučení státu a moci korporací jejím skutečným jménem: fašismus, ani nenazývají tyto „technokraty“ jejich správným jménem: bankéři! Je možné zachránit loď bez kormidla tím, že si technokrat dá na hlavu helmu?

6. Repatriace! Repatriace!: Malá, ale finančně a politicky mocná skupina se rozhodla rozprodat svět v globalizaci a bude tu velké, spojené a koordinované občanské hnutí, které bude proti. „Repatriace! Repatriace!“ bude povzbuzovat tvořivé instinkty mnoha lidí stojících proti represivním multinacionálním monopolům.

7. Obsese rozkladu: Větry politických změn foukají z Tuniska do Ruska a všude, co je mezi tím. Otevírají okno příležitosti prostřednictvím dosud nepředstavitelných politických možností, které jsou nyní k dispozici: radikální decentralizace, internetová přímá demokracie, odtržení a dokonce také mírové rozpuštění národů. Přichází nový světový ne-řád.

8. Bezpečné přístavy: Jak se stávají příznaky skrytého ekonomického a společenského kolapsu stále zřetelnějšími, armády lidí, kteří chtějí přežít nové milénium, přemýšlejí o nových metodách nebo o nich začnou přemýšlet a hledat cesty k úniku ze závěrečného chaosu. Ti, kteří jsou „v obraze“, pracují s plánem Geralda Celenta: Gold, Guns and Getaway. (Zlato, zbraně a útěk). Kam odejít? Co dělat? Top Trends 2012 (Hlavní trendy 2012) budou průvodcem na této cestě.

9. Velký bratr na internetu: Nadcházející rok bude začátek konce svobody internetu: bitva mezi vládami a lidmi. Vlády navrhnou legislativu pro novou „ověřovací technologii“, která bude vyžadovat od uživatelů internetu, aby měli jakýsi ekvivalent řidičského průkazu nebo zdravotní průkazky pro pohyb v kyberprostoru. Pro většinu lidí to bude znamenat další okleštění jejich svobody a další vládní kontrolu.

10. Přímá demokracie proti falešné demokracii: Po celém světě dávají rozčilení lidé najevo, že jsou znechuceni „běžnou politikou“, a chtějí změnu. Vlády, ve všech svých formách – demokracie, autokracie, monarchie, socialismus, komunismus – prostě nefungují. Jediné životaschopné řešení je vzít hlas z rukou politických stran a institucionalizovat přímou demokracii. Když to funguje ve Švýcarsku, proč by to nemohlo fungovat jinde?

11. Alternativní energie 2012: Ve stínu mračna z Fukušimy existuje palivo, které je určitě bezpečnější než uran a technologie malých, standardizovaných, přenosných reaktorů, které šetří náklady i čas na výstavbu. Krom toho existují desítky rozvíjených projektů, které zkoumají možnost vytvořit čistější, konkurenceschopná tekutá paliva, extrahovaná z přírodních zdrojů. Začněte se loučit s konvenčními tekutými pohonnými hmotami!

12. Uchovejte si styl: V pochmurném roce 2012 a v letech následujících bude „dostupné vylepšování“ řídit a inspirovat výrobky, módu, hudbu, umění a zábavu na všech úrovních. Obchod by se měl moudře probudit a povzbudit spící vzpomínky na kvalitu dávných časů.

Gerald Celente je zakladatel a ředitel Institutu pro výzkum trendů (The Trends Research Institute), autor Trends 2000 a Trend Tracking (Warner Books), a vydavatel časopisu The Trends Journal. Předpovídá trendy od roku 1980.

Zdroj: http://pravdu.cz/2012/gerald-celente-12-hlavnich-trendu-roku-2012