Bombardování NATO trvalo 79 dní. Když byl později vrchní velitel aliance americký generál Wesley Clark dotázán, kolik bylo zničeno cílů, odpověděl krátce a stručně: "Dostatek." Ani deset let po náletech na srbské ozbrojené síly, které začaly 24. března 1999, stále nejsou žádné údaje NATO o počtech zasažených cílů k dispozici. Totéž platí i o množství civilních obětí. Důležité je jen to, že byl dosažen politický cíl: zabránění údajnému "etnickému vyčištění" Kosova od albánského obyvatelstva, které nařídil srbský prezident Slobodan Milošević, napsala agentura DPA. Bělehrad, jiná města a vesnice hořely po útoku letounů Severoatlantické aliance.

Zásah NATO měl zabránit humanitární katastrofě. "Nejhorší etnické čistky, které jsme za poslední půlstoletí v Evropě viděli, byly zastaveny a ukončeny," hlásalo po skončení náletů NATO. Jistě, to, jaké čistky následovaly ze strany kosovských Albánců na Srbské obyvatele již oficiálně nezmiňují. V jeho bruselské centrále byla vzdušná operace proti Srbsku, při níž bylo provedeno celkem 38 tisíc letů, považována za důležitý úspěch. Obyvatelstvo Kosova bylo uchráněno a Milošević, který byl téměř okamžitě obviněn z válečných zločinů, byl přinucen ke kapitulaci. Aliance se oproti Miloševičově očekávání nerozpadla. A zejména Rusku, kterému tehdy vládl alkoholik Boris Jelcin, ukázala, že ji musí brát vážně i vojensky. F-15 startují z Aviana USAF Itálie k misi nad Jugoslávií. "Mohlo se to udělat lépe?" ptá se titulek na oficiálních internetových stránkách NATO. Řada sporných otázek přesto zůstává. Jednou z nich je, zda jsou letecké útoky i bez mandátu OSN vůbec přípustné. A právníci se přou, jestli se skutečně jednalo o genocidu, která mohla intervenci ospravedlnit. Šéfové NATO sami o zákonnosti nepochybovali. Odkazují mimo jiné na to, že během celé vzdušné operace nezahynul v boji jediný voják NATO. Samozřejmě,ve výšce 4-5000m je každý "hrdina". Kritici tohoto postupu však tvrdí, že to bylo možné jedině proto, že aliance nenasadila žádné pozemní jednotky a omezila se jen na bombardování z výšky, a počítala tak s civilními oběťmi. NATO se tomu však rozhodně brání. Cíle prý byly vybírány tak, aby se civilním obětem zabránilo. "Bylo však nevyhnutelné, že dojde k chybám a že zbraňové systémy někdy nebudou správně fungovat." Aliance se odvolávala na odhad organizace Human Rights Watch, podle níž došlo k 90 "incidentům s mrtvými civilisty". To je méně než jedno procento náletů. A to, že aliance není proti Srbsku zaujatá, ukazuje prý skutečnost, že mírové jednotky NATO v Kosovu po válce CHRÁNILY TAMNÍ SRBY PŘED ODPLATOU ze strany kosovských Albánců. Tento výrok myslím nepotřebuje širší komentář.... Generál H. Schellton informoval Peacemakery v Pentagonu o útocích na Jugoslávii. Dodnes se diskutuje o tom, co donutilo Miloševiče ke kapitulaci. NATO považuje srbské stažení z Kosova za následek rostoucího poničení Srbska, stupňujících se leteckých útoků a hrozícího nasazení pozemních jednotek spolu s
politickým odklonem Jelcina, který byl v Srbsku vnímán jako ruská zrada. Zbigniew Brzezinski, někdejší bezpečnostní poradce amerického prezidenta Jimmyho Cartera, se domnívá, že se Jelcin i Milošević přepočítali. Moskva prý chtěla pro Srbsko zajistit alespoň část Kosova, ale Severoatlantická aliance jí v tom zabránila. Žádné vzpomínkové akce či oslavy NATO k desátému výročí "shazování demokracie" neplánuje. No, tak to by ještě chybělo...... Útok NATO proti svrchovanému státu neměl žádnou oporu v mezinárodním právu ani dokumentech NATO. Z pohledu mezinárodního práva šlo o útočnou válku jako ozbrojeného útoku - agrese, jak je definovaná v rezoluci VS OSN ze dne 14. prosince 1974. Čl. 2 této rezoluce praví, že "použití ozbrojené síly státem v rozporu s Chartou (OSN) zakládá zřejmý důkaz útočného činu." Čl. 5 odst. 1 rezoluce
Dokument Uloupené Kosovo, který si objednala a stále několik měsíců nechtěla uvést Česká televize, jsme nakonec viděli. Nechtěla ho vysílat zřejmě proto, že by nezbylo místo pro tzv. veřejnou službu, kdy je náš mozek ostřelován produkcí nekonečně popisných seriálů, pitomých soutěží, tlacháním, pseudoproblémy vyráběnými propagandou za účelem neustálého oklešťování práv obyčejných občanů, či projekcí amerických filmů. A o dění v novém "demokratickém státě" se z našich médií nedozvíme skoro nic. Jedna kapitola "trháku" pro ně skončila.