Skandální jednání Trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii |
Redakce uvádí dokument, zaslaný koncem minulého roku Radě bezpečnosti OSN. Je v něm popisováno skandální jednání tohoto "soudu":
Sobota 25. ledna 2014 / Výbor na obranu Vojislava Šešelje
Přesněji, Radu bezpečnosti OSN informujeme o tom, že případ Šešelj je nejsmutnějším příkladem porušování Všeobecné deklarace lidských práv OSN (Všeobecná deklarace OSN) nebo Magny charty lidstva (jak se o ní kdysi vyjádřila Eleanora Roosveltová). Přesněji, porušování článků 7. a 9. - 11. Všeobecné deklarace OSN, kterými se zaručuje právo na stejný přístup (nediskriminaci), spravedlivý soud, ochranu před libovolným trváním vazby a presumpci neviny.
2. Obžaloba proti profesoru Vojislavu Šešeljovi byla podána 14. února 2003 (pod č.j. IT-03-67) v souvislosti s událostmi, které se odehrály v období od „1. srpna, nebo přibližně toho data roku 1991“ do „minimálně září roku 1993“. Tedy obžaloba proti prof. Dr. Vojislavu Šešeljovi byla podána s 10-letým zpožděním a vztahuje se k období, o kterém nikdo neví, kdy přesně začíná (a kdy končí). Také, podle přiznání bývalé hlavní žalobkyně ICTY Karly del Ponteové, uvedeném v její knize „Paní žalobkyně“ z roku 2008, byla obžaloba proti profesoru Šešeljovi podána výhradně z politických důvodů, nebo kvůli požadavku tehdejšího vedení Srbska: „Djindjić v souvislosti s Šešeljem měl pouze jedinou prosbu: ˈVezměte ho a už nám ho nevracejteˈ“.
Dále, libovolné trvání vazby je v rozporu s postoji Evropského soudu pro lidská práva z proslulého případu Guzardi proti Itálii (6. listopadu 1980), ve kterých se jasně zdůrazňuje: „Soud připomíná, že oznamujíc „právo na svobodu“ v odst 1. čl. 5 myslí na fyzickou svobodu osoby; cílem ustanovení je zajištění, že nikomu tato svoboda nemůže být zapřena libovolným způsobem“. Profesoru Šešeljovi právo na svobodu zaručuje i článek 9, odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ve kterém se popisuje, že „Nikdo nemůže být zbaven svobody vyjma z důvodu a v souladu s postupem, který je předpokládán zákonem, a odst. 3 stejného článku, ve kterém se ustanovuje: „Každá osoba, která je zatčena nebo dána do vazby kvůli trestnému činu, musí být souzena nebo osvobozena v rozumné lhůtě“. Také i v Konvenci Společenství nezávislých států z roku 1995 se zaručuje právo na soud v rozumné lhůtě. Ve článku 6 odst. 1 se uvádí, že „Každý má právo při rozebírání svého případu na spravedlivé a veřejné projednání v rámci rozumné lhůty“.
V ICTY se však soudci chovají, jako kdyby tyto základní mezinárodní prameny v souvislosti s určením vazby neexistovaly.
3. RB OSN určitě ví, že v souvislosti se slavným případem Kulomin proti Maďarsku právě Výbor pro lidská práva OSN konstatoval, že byl porušen odstavec 3. čl. 9. Mezinárodního paktu o občanských a politických právech neboť státní zástupce několikrát prodlužoval vazbu, a během devíti měsíců Kolumin nebyl postaven před soudce. Stejně tak, v případě Michael a Brayen Hill proti Španělsku právě Výbor OSN pro lidská práva vyzdvihl, že vazba má být výjimkou, a že není potřebný odklad soudu v trvání 1,5 roku. Stačí jen tyto dvě periody porovnat se skoro 11 lety vazby prof. Šešelje a bude jasné, jaká zneužívání probíhají u ICTY. Konečně i Všeobecná deklarace OSN poskytuje ochranu před svévolnou vazbou. Dále, vazba prog. V. Šešelja není založena na právních základech. V každém i trochu demokratickém trestním systému je trvání vazby omezeno následujícím způsobem: při vyšetřování s omezenými maximálními lhůtami, a jestliže není podána obžaloba, vazba se ruší ex officio.
Když je obžaloba podána, vazba může trvat tak dlouho, stejně i trestněprávní řízení, ale i v tom případě musí být přezkoumáno soudem, který vydává zvláštní rozhodnutí o prodloužení nebo zrušení vazby, a to dokonce i tehdy, kdy to obžalovaný nepožaduje.
V jakémkoliv demokratickém trestním řízení je zcela nepřípustné, aby se v rozhodnutí o vazbě uvedlo, že bude pokračovat až do dalšího rozhodnutí, jako je to v případu proti Vojislavu Šešeljovi. (Nařízení k vazbě bylo přijato 26.2.2003 ze strany Projednávacího senátu II, na jehož práci se podílel i současný místopředseda ICTY soudce Agius). Také ve všech i trochu demokratických trestních řízeních se rozhodnutí, kterým je vazba stanovena, vždy může napadnout odvoláním.
4. Také po vzetí profesora Šešelje do vazební jednotky ICTY, byla obžaloba několikrát měněna. Profesor Šešelj je v těchto změnách obviněn za údajnou „nenávistnou řeč“ nebo zapálené politické projevy. Tyto skutečnosti jasně ukazují nejen na to, že obžaloba je politicky motivována, nýbrž i to, že je přímo v rozporu s Doporučením Rady Evropy R (97) 20 z 20.10.1997 o „nenávistné řeči“, která je v souvislosti s nenávistnou řečí základním právním zdrojem v moderním mezinárodním právu. Přesněji, v Doporučení Rady Evropy R (97) 20 se uvádí, že institut nenávistné řeči má být upraven podle občanského a nikoliv podle trestního práva. Například, v příloze Doporučení R (97) 20 se uvádí: „Tato opatření mají na zřeteli celou řadu právních nástrojů, kterými se zvyšují možnosti, předpokládané občanským právem… Jestliže to národní zákonodárství dovoluje, organizace, které zastupují oběti nenávistné řeči mají mít právo zahajovat občanské spory“. Také v příloze Doporučení R (97) 20 se uvádí, že se prostřednictvím „občanského práva dovoluje zainteresovaným nevládním organizacím podávat občanskoprávní žaloby“. Proto je více než nevhodné (a skandální), že se u mezinárodního trestního soudu vede proces proti profesoru Šešeljovi za činy, které patří do občanského a ne do trestního práva.
5. Ve výše předloženém kontextu nutno zdůraznit i to, že se profesor Šešelj již téměř 11 let nachází ve vazbě ICTY a to i kvůli obžalobám ohledně nenávistní řeči, i když dokonce i první (a nejdůležitější) expert obžaloby, profesor Entony Ubershal z USA na začátku procesu v prosinci 2007 prohlásil, že profesor Šešelj nikdy nevyzýval ke konání jakéhokoliv válečného zločinu, a že jeho projevy měly výlučně politický charakter. Tedy je zřejmě, že obžaloba proti prof. dr. Vojislavovi Šešeljovi se zakládá na politických a nikoliv právních argumentech, a že se vazba, která trvá téměř 11 let, se prodlužuje protiprávně.
III. Porušování práva na veřejný proces
6. Více než polovina z více než 80 svědků, kteří se objevili v případu vedeném jako IT-03-67, svědčila za ochranných opatření - změněný obraz a hlas. Velká část procesu případu IT-03-67 byla vedena za zavřenými dveřmi - za úplného vyloučení veřejnosti. Tímto způsobem bylo hrubě porušeno právo profesora Vojislava Šešelje na veřejný proces. Právo na veřejný proces zaručuje článek 6, odst. 1 Evropské konvence o ochraně lidských práv a základních svobod jasnou formulací, že každý má „právo na spravedlivé a veřejné projednání“, které lze „vyloučit z celého nebo části soudu v zájmu morálky, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti demokratické společnosti, pokud to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života stran“. ICTY tedy hrubě porušil právo na veřejný proces, neboť profesor Šešelj nebyl obviněn z odhalování státních tajemství, sexuálních deliktů nebo z deliktů proti nezletilým. Také Evropský soud pro lidská práva ve známém případu Pretto a další proti Itálii (8. prosince 1983) zdůraznil: „Veřejný charakter soudního procesu před soudními orgány chrání strany v procesu, aby se uplatnění spravedlnosti neodvíjelo tajně bez dohledu veřejnosti, je to také, jeden z prostředků, jak zachovat důvěru v soudy“. Evropský soud v případě Pretto a ostatní proti Itálii došel k závěru, že „veřejnost přispívá k vymáhání cíle podle článku 6 odstavec 1, totiž že zajišťuje spravedlivý proces“. ICTY tedy v kauze vedené jako IT-03-67 přímo porušuje právo na spravedlivý proces, neboťpopírá veřejný proces (bezprostředně a často) na základě kvaziprávních důvodů, které neexistují v moderním mezinárodním právu. Také veřejný proces (který fakticky ani neexistuje v případě Šešelj) zaručuje i článek 14. odst 1 Mezinárodního paktu o občanských i politických právech, ve kterém se jasně popisuje, že: „Každá osoba má právo, aby její případ byl projednáván spravedlivě a veřejně“ a že je „možné nařídit vyloučení veřejnosti během trvání celého projednávání nebo jedné jeho části v zájmu morálky, veřejného řádu nebo národní bezpečnosti“. Tedy není důvod pro vyloučení veřejnosti, který by mohl být uplatněn v případu Šešelj.
7. Dále, RB OSN má určitě na zřeteli, že se právě v Obecném komentáři číslo 13. Výboru pro lidská práva OSN jasně uvádí: „Veřejné slyšení je důležitý strážce zájmů jednotlivce a celé společnosti“. Současně článek 14, odstavec 1 dává na vědomí, že soudy mají moc vyloučit celou nebo část veřejnosti z důvodů popsaných v tomto odstavci. Nutno poukázat na to, že mimo tyto výjimečné podmínky, se Výbor domnívá, že slyšení musí být otevřené pro veřejnost obecně, včetně novinářů, a nesmí být omezeno na určitou kategorii lidí“. Více než jasná ustanovení, která jsou zřejmě v ICTY v případě Šešelj zanedbána. Proto RB OSN musí reagovat a přerušit zneužívání, která probíhají v ICTY a trvají téměř 11 let.
8. RB OSN by měla mít na zřeteli i to, že (projednávajíc známý případ Polay Campos proti Peru) právě Výbor pro lidská práva OSN došel k závěru, že proces, který byl uskutečněn ve vězení bez „přítomnosti veřejnosti, nebyl ani nezávislý ani nestranný“.
9. V roce 2006, od 10. listopadu do 8. prosince profesor Šešelj byl nucen stávkovat hladem, neboť mu bylo upřeno základní lidské právo hájit se u soudu sám. Profesoru Šešeljovi byl dokonce vnucen advokát z Velké Británie, jistý David Huper, který neuměl jediné slovo srbsky. Profesor Šešelj odmítl jakoukoliv schůzku s Huperem. Také během hladovky od 8. listopadu 2006 do 10. prosince 2006 profesor ztratil 28 kilogramů a nacházel se na pokraj smrti. Profesor Šešelj byl tedy donucen stávkou hladem si vybojovat právo hájit se u soudu sám v jazyce, kterému rozumí, což mu mimochodem zaručují ustanovení Stanov ICTY (článek 21 Stanov ICTY). Takové zacházení ICTY není jen zneužíváním práva, nýbrž i skandálem světových rozměrů. Neboli profesor Šešelj byl donucen stávkou hladem vybojovat si právo na vlastní obhajobu a soud v jazyce, kterému rozumí, i když mu toto právo zaručují základní mezinárodní právní zdroje v této oblasti, jako jsou čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a článek 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Také RB OSN by měla brát v úvahu, že v souvislosti se známým případem Michael a Brayen Hill proti Španělsku právě Výbor pro lidská práva OSN zdůraznil, že „právo Michaela Hilla hájit se sám nebylo respektováno“.
10. V lednu 2009 byl zahájen paralelní proces proti prof. Šešeljovi kvůli údajnému pohrdání soudem. Případ byl označen jako IT-03-67- P77.2. Proces byl zahájen kvůli knize profesora Šešelje, která vyšla již v listopadu 2007. V knize se neodhaluje jméno chráněného svědka nebo jeho označení. Naopak, kniha se skládá ze sbírky veřejných dokumentů obhajoby, které přijal soudní senát v prvním procesu proti prof. dr Vojislavu Šešeljovi - případ vedený jako IT-03-67, dokument přijat již v září 2007. Tedy, když jde o profesora Šešelje, soudní senáty stejného soudu jednají opačnými a vzájemně se vylučujícími způsoby. Také, kniha profesora Šešelje, která byly fakticky souzena u ICTY, má okolo 1200 stran v srbském jazyce. Kniha však nebyla přeložena do angličtiny úplně! Přeloženo do angličtiny bylo pouze 7 % knihy a to nenavazujících stran, mezi kterými je i 1000 stran textu. Bez ohledu na takové opomenutí, soudci ICTY, kteří neznají jediné slovo srbsky, na základě této kavazipráví metody a bez přečtení 93 % knihy odsoudili profesora Šešelje v červenci 2009 k 15 měsícům vězení! Aby tato právní absurdita byla ještě větší, Odvolací senát v případu vedeném jako IT-03-67- P77.2 potvrdil trest v trvání 15 měsíců za pohrdání soudem. Nic podobného v moderních právní historii nebylo zaznamenáno. Možná pouze v románu Frantze Kafky „Proces“.
Rozsudek prvního stupně v trvání 15 měsíců vězení z čevence 2009 a rozsudek druhého stupně k 15 měsícům vězení z května 2010 v procesu pohrdání soudem proti profesoru Šešeljovi mají i svou tajnou verzi! O jaký právnický skandál jde, jasně ukazují následující skutečnosti: Tajný rozsudek se nepředpokládá ani podle článku 23 Stanov ICTY, ani podle pravidla 98 Vyhlášky o řízení a důkazech ICTY. Dále ve čl. 14. odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech se píše: „Jakýkoliv rozsudek vynesený v trestních nebo občanských věcech bude veřejný, vyjma případů, kdy zájem nezletilých vyžaduje jinak, nebo pokud se rozprava vztahuje k manželským sporům nebo k výchově dětí“.
11. Profesor Šešelj byl potrestán 15 měsíci vězení v případu vedeném jako IT-03-67- P77.2, i když průměrný trest za pohrdání soudem v ICTY je přibližně jen 2 měsíce vězení, což ukazuje soudní statistika ICTY v souvislosti s pohrdáním soudem. Proto lze jasně dojít k závěru, že uplatněním dvojitých standardů v případu Šešelj ICTY hrubě porušil ustanovení článku 7 Všeobecné deklarace OSN: Také takovým nehumánním a kvaziprávním postupem porušil ICTY články 2 a 3 jakož i článek 26 Mezinárodního paktu o občanských pávech, které zakazují diskriminaci, ale i článek 14 Evropské úmluvy o lidských právech. V této souvislosti je třeba poznamenat, že slavní právníci jako Raija Hanski a Martin Scheininovi věří, že v Obecném komentáři č. 18 (37) přijatém v roce 1989, Výbor pro lidská práva OSN poznamenal, že ''pod pojem diskriminace se zahrnuje nejen přímá diskriminace zaměřená na určitou skupinu osob, ale také situace, v níž zdánlivě neutrální ustanovení má neúměrné důsledky pro jednu kategorii osob v porovnání s ostatními“.[3]
Kauza profesora Šešelja je nejlepším příkladem diskriminace tohoto druhu, a proto můžeme v případě Šešelja směrem k ICTY použít staré latinské přísloví, které ukazuje rozdíl mezi formou a praxí 'aequitas duplex iniquitas' - falešná rovnost je dvojnásobnou nerovností.
12. To, že se právě proti profesoru Šešeljovi uplatňují u ICTY jiné standardy a postupy jasně prokazují následující fakta. Roku 2010 bylo proti profesoru Šešeljovi zahájeno další řízení pro pohrdání soudem. Tento nový případ je veden jako IT-03-67-R77.3. Kauza byla zahájena, a opět jejím důvodem byla kniha prof. Dr. Vojislava Šešelja. Rovněž, jako v prvním případě pohrdání soudem, opět s použitím formulací, které neexistují v moderním mezinárodním trestním právu. Například nesmyslná formulace, jako je ta, podle které údajně prof. Dr. Vojislav Šešelj „nepřímo zpřístupnil informace, podle kterých mohou být nepřímo“ identifikováni svědci, v důsledku čehož „vytvořil proti nim nepřátelskou atmosféru“.
Zejména je absurdní tvrzení obžaloby, že se jedná o nějaký druh nepřátelské atmosféry, která ovlivňuje svědky obhajoby. Proto podle ICTY, profesor Šešelj vytvořil „nepřátelskou atmosféru“, která ohrožuje jeho vlastní svědky! Neuvěřitelné, leč pravdivé a znepokojující, protože to ukazuje na podstatu ICTY. Na základě těchto konstrukcí byl prof. Dr. V. Šešelj odsouzen k 18 měsícům vězení. Také z těchto kvazipravních konstrukcí vznikla další - třetí žaloba pro pohrdání soudem. Šešelj byl obviněn, že ze svých webových stránek neodstranil „různé dokumenty“ týkající se výše uvedeného procesu pro pohrdání soudem. To znamená, že dokumenty opět údajně ohrožují svědky jeho vlastní obhajoby! Údajnými důvěrnými dokumenty byla ve skutečnosti kniha prof. Dr. Šešelja a jeho argumenty obhajoby. Na základě těchto kontradikcí byl vynesen rozsudek, a to v procesu bez důkazů a bez slyšení jediného svědek obhajoby či obžaloby. Šešeljovi nebyla povolena ani účast jeho procesního správce (case manager). Tento proces byl ukončen v květnu 2013 (veden jako IT-03-67-R77.4) novým drakonickým rozsudkem - dva roky vězení.
13. Současně, při ukládání takového drakonického trestu ve Statutu ICTY neexistovala žádná ustanovení týkající se pohrdání soudem. Pohrdání soudem upravuje pouze pravidlo 77 Jednacího řádu ICTY. Takové řešení je v moderním mezinárodním trestním právu neobvyklé a ojedinělé. V mezinárodním trestním právu je běžný opak, že jednací řád je podřízen Statutu soudu. Takové řešení je například uplatněno v Jednacím a důkazním řádu Mezinárodního trestního soudu (ICC v Haagu). Konkrétně v první části řádu Mezinárodního trestního soudu je uvedeno, že soud je vždy podřízen Římskému statutu, a že je "nástrojem pro aplikaci Římského statutu". Proto lze tvrdit, že způsob uplatnění pravidel u ICTY, která jsou nad statusem, umožňuje zneužití ustanovení Jednacího a důkazního řádu. To vše se jasně prokázalo v kauze Šešelj.
Přesněji, v mezinárodním trestním právu byla přijata běžná praxe, že soud neuznává obžalobu pro pohrdání soudem u obviněných z válečných zločinů nebo obviněných před Mezinárodním trestním soudem (ICC). Tak to bylo jak v Norimberku, tak i v Tokiu, a stejný pohled jasně zastává i Francie (stálý člen Rady bezpečnosti OSN) v případě Hartmann u ICTY v listopadu 2011. [4]
Konečně se prostřednictvím Jednacího a důkazního řádu ICTY nemůže zavést trestný čin, neboť v trestním právu platí princip nullum crimen, nulla poena sine lege – žádný zločin, žádný trest bez zákona. Pouze podle zákona nebo podle mezinárodní smlouvy se mohou stanovit tresty, včetně zákazu retroaktivity, není-li zákon nebo mezinárodní smlouva k obžalovanému mírnější.
Kromě toho je absurdní i samo pojmenování tohoto "přečinu", protože hovoří o "pohrdání soudem", což znamená, že prof. dr. Vojislav Šešelj je obviněn z nerespektování ICTY a jeho soudce, a že pak za tento "deliktu" vyslovil rozsudek soudce stejného soudu! Z toho vyplývá, že ho soudili stejní lidí, podle nichž byli "poškozeni“ jeho údajným „trestným činem", což je absurdní, protože nikde na světě v poměrně normálním trestním řízení, není přípustné, aby osoba, která je jakýmkoli způsobem trestným činem nebo deliktem poškozena, vynáší rozsudek za tento čin.
VI. Současná situace v hlavním líčení kauzy IT-03-67 v případu Šešelj
14. Proces s profesorem Šešeljem začal (po jeho hladovce) v listopadu 2007. Nicméně, byl náhle zastaven v únoru 2009. Přerušení soudního řízení trvalo až do ledna 2010. Poté soud pokračoval (paralelně s procesy o vícerém pohrdání soudem).
Nakonec, v období od 5. do 20. března 2012 byly předneseny závěrečné řeči v původním procesu vedeném jako IT-03-67. Nicméně, v dubnu 2012 předseda Trestního senátu III naplánoval vynesení rozsudku do 30. října 2013. Avšak 17. září 2013 bylo vynesení rozsudku odloženo na neurčito! Mezitím, na základě žádosti o uvolnění soudce Harhoffa z 9. července 2013 odkládá ICTY vynesení rozsudku nad profesorem Dr. Vojislavem Šešeljem protože Komise ICTY dne 28. srpna 2013 přijímá rozhodnutí o vyloučení soudce v případě no. IT-03-67.
Konečně 31. října 2013 úřadující předseda Tribunálu učinil rozhodnutí o jmenování nového soudce Mandiayea Nianga v případu vedeném jako IT-03-67.
Takže v současné době neexistují žádné náznaky, a neví se, kdy bude dokončen proces v kauze IT-03-67. Neboli fakta jasně ukazují, že ICTY nebyl schopen za téměř 11 let dokončil řízení v prvním stupni ve věci Šešelj. Současně se v tomto období po dobu téměř 11 let prof. Dr. Vojislav Šešelj nachází ve vazbě ICTY bez přerušení. V moderním mezinárodním právu je to skandální a bezprecedentní.
VII. Skandální a nevídané porušování mezinárodního práva účelovost řízení v kauze Šešelj neboli věc, která trvá déle než žádný jiný případ trestního, mezinárodního veřejného a mezinárodního trestního práva.
15. Srovnávací analýza trvání procesu s takovými, jako byly Bosna a Hercegovina versus Srbsko a Černá Hora před Mezinárodním soudním dvorem (2006, mezistátní spor, v opačném případě srovnání je Radě bezpečnosti OSN již zmíněno [ 5 ] ), Maxiproces v Palermu (tzv. Maxiprocesso, který se konal v Palermu od 10. února 1986 do 17. listopadu 1987, obviněno bylo 465 osob, bylo odsouzeno 365 osob - členů sicilské "Cosa Nostry" ) a Norimberský proces (od 20. října 1945 do 1. listopadu v roce 1946, soud s nejvyššími představiteli Třetí říše, která byla ve válce s 53 zeměmi) stejně jako praxe Evropského soudu pro lidská práva ukazuje, že ICTY zjevně porušuje zásadu účelnosti v případu vedeném jako IT - 03 - 67. Pro ICTY je zničující i srovnání s prací Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR). Konkrétně se jedná o srovnání mezi dvěma nejdéle trvajícími jednotlivými případy, případ Šešelj před ICTY a případ Muvunyi před ICTR. ICTR do 7 let a 10 měsíců přinesl verdikt ve druhé instanci v nejdelším jednotlivém případu zaznamenaném v období od roku 1996 až do roku 2010. [ 6 ]
Neboli, všechny výše uvedené procesy trvaly méně než případ Šešelj. Přesněji, případ Šešelj je nepochybně negativní světový rekord v délce trvání procesu a zadržování obviněného. Tuto skandální skutečnost přiznává i předseda soudu v kauze Šešelj. [7]
VIII. Vyloučení soudce Harhoffa z případu vedeném jako IT-03-67 v září 2013 a jmenování nového soudce Mandiayea Niang v říjnu 2013 a důsledky těchto rozhodnutí.
16/ Ne základě žádosti o vyloučení soudce Harhoffa, kterou podal profesor Dr. Vojislav Šešelj 9. 7. 2013, Komise Tribunálu ICTY 28. srpna 2013 přijala Rozhodnutí o vyloučení soudce v případu IT-03-67. Žalobci, soudce Harhoff a zbývající soudci v případu IT-03-67 předložili 3. 8. 2013 tři žádosti o vysvětlení rozhodnutí o vyloučení. Komise dne 7. října 2013 tyto žádosti zamítla. Konečně 31. října 2013 úřadující předseda Tribunálu učinil rozhodnutí o jmenování nového soudce Mandiayea Niang pro případ IT-03-67.
V této souvislosti zdůrazňujeme, že důvod, proč byl vyloučen soudce Harhoff (jak bylo potvrzeno rozhodnutím Komise ICTY), byl zdůvodněn jeho zaujatostí, a že pro tento důvod musí být "eliminován", takže zaujatý soudce byl jednoduše vyloučen z trestního řízení a nahrazen jiným. Konkrétně, zaujatost soudce Harhoffa jistým způsobem již "infikovala nebo mohla by nakazit" jak samo zmíněné trestní řízení, tak i zbývající členy Soudního senátu III v kauze IT-03-67.
Ve skutečnosti, podle logiky věci, podjatost, která je samostatnou psychologickou kategorií, která se skládá ze zaujatosti a předsudků o vině obviněného v rozporu s presumpcí neviny, nedošlo v okamžiku podání žádosti o vyloučení soudce Harhoffa nebo rozhodnutí ICTY, který takový požadavek přijal (odsouhlasil).
Takovým rozhodnutím je uvedeno pouze to, že soudce Frederick Harkoff svým konkrétním aktem naplnil podstatu kategorie podjatosti (kterou v logice věci měl i předtím).
Z toho vyplývá, že celý proces byl od začátku (nebo z větší své části) veden neobjektivním soudcem. Proto je zde důvodné podezření, že takový soudce měl do značné míry v průběhu řízení vliv na uvádění důkazů (jako například nastavení výslechů svědků či svoje aktivity během procesu). Proto je každé rozhodnutí, na němž se podílel soudce Frederick Harkoff, kontroverzní, protože opatření byla přijata podjatým soudcem! Také je normální, že soudci, kteří jsou členy senátu, neřeší pouze procesní a právní otázky, které mají vztah k předmětu jednání, ale také mezi sebou komunikují (prezentují své argumenty a protiargumenty během projednání a hlasování, když se přijímají rozhodnutí). Proto existuje důvodné podezření, že podjatý soudce jednal nebo by mohl jednat ve směru rozvíjení a dosažení podjatosti ostatních členů soudního Tribunálu. To se dále potvrzuje i samotným oficiálním prohlášením zbývajících členů senátu, kteří, i když nemají postavení samostatné strany v trestním řízení (a kteří musí být naprosto nestranní), zůstával v dané věci i po 3.září 2013, kdy požádali, aby soudce Frederik Harhoff zůstal členem Tribunálu. V tom smyslu se nemůžeme vyhnout závěru, že jsou podjatí i ti soudci (Tribunálu), kteří obhajovali, aby takový soudce i nadále se účastnil soudního řízení a byl přítomen vynesení rozsudku. Proto je vysoké riziko, že zbývající členové senátu se pod vlivem podjatých soudců sami stali podjatými. Z toho důvodu existuje důvodné podezření, že zbývající soudci senátu, jehož částí byl dříve i soudce Harhoff, nemohou spravedlivým způsobem rozhodovat. To je další argument ve prospěch názoru, že tento proces nemůže pokračovat spravedlivým způsobem. Konkrétně, v nastalém procesním zmatku neexistuje prakticky žádné vhodné procesní řešení a to znamená, že tento proces musí být zastaven.
Takže ani v budoucnu nelze v této konkrétní kauze učinit spravedlivé rozhodnutí vzhledem délce vedení procesu proti profesoru doktoru Vojislavu Šešeljovi. Z toho důvodu by měl být proces okamžitě ukončen a Šešelj propuštěn na svobodu.
Jestliže v rozporu s výše uvedenými důvody Senát rozhodne, že řízení bude pokračovat pod vedením nového soudce, je zcela nepředstavitelné, že by se účast nového soudce omezila jen na jeho přispění při vytvoření a napsaní rozsudku, protože by se jednalo o soudce, před kterým nebyl předložen žádný důkaz a proto nemůže zaujmout jakýkoli postoj k předmětu řízení.
IX. Nutnost rychlé reakce Rady bezpečnosti OSN jako kontrolního a nadřazeného orgánu ICTY po téměř 11 letech porušování lidských práv v kauze Šešelj
17/ Četné zneužívání ze strany ICTY v kauze Šešelj, které bylo stručně nastíněno v předchozí části, od vznášení politicky motivovaných obvinění, svévolného zadržování, které trvá téměř 11 let, brutálního porušování práva na svobodu a práva na sebeobhajobu, až po skandální výmysly trestných činů v souvislosti s pohrdáním soudem, jmenováním nového soudce po téměř 11 letech procesu, jasně ukazují, jak naléhavý a rozhodující je zásah Rady bezpečnosti OSN. V opačném případě, pokud nedojde k rychlé reakci Rady bezpečnosti OSN, bude vážně ohrožena pověst samotné OSN. Proto je nutné okamžitě přerušit kvaziprávní, nelidské, necivilizované a skandální chování ICTY. Peníze, které ICTY dostává od OSN, nemohou být používány na divoké zneužívání práva a na uplatňování středověkých metod. Mezinárodní právo a spravedlnost nejsou právem silnějšího a arogantního nekontrolovaného politického voluntarismu jednotlivců z ICTY, ale jde o právní systém, který je založen na lidských právech, zárukách a zásadách obsažených v mezinárodních úmluvách a mnohostranných dohodách. Koneckonců, už jeden ze zakladatelů mezinárodního práva S. von Pufendorf 1/ poukázal na to, že právní systém a morální principy, jsou tím, co odlišuje lidi od zvířat. To je důvod, proč Rada bezpečnosti OSN jako zakladatel ICTY nese nejen právní, ale i morální odpovědnost za jeho činnost.
S úctou
právní poradce prof. dr. Vojislava Šešelja
doc. dr. Dejan Mirović
právní poradce prof. dr. Vojislava Šešelja
advokát Milan Terzić
- - - - - - -
[1] Buybook, Sarajevo, str. 173
[2] Chorvat Ante Nobilo byl propuštěn, Albánec Beca Bećaj byl odsouzen ke čtyřem měsícům vězení, Chorvat Domagoj Margetić na 3 měsíce a 10.000, Chorvat Josip Jović k pokutě 20.000 eur, Chorvaté Marijačić a Rebić k pokutě 15.000 eur, Albánec Baton Haxhiu k 8.000 eur pokuty, Srb Kosta Bulatović ke 4 měsícům (pozastaveno na 2 roky), Srb Milan Vujin k pokutě 15.000 eur, Srb Ljubiša Petković ke 4 měsícům, Srbové Simić a Avramović byli osvobozeni, Srb Dragan Jokić byl odsouzen ke 4 měsícům, Francouzka Florence Artmanová k pokutě 7.000 eur. Také v dubnu 2010 v druhém případu pohrdání soudem ICTY, Zuhdija Tabakovićová byla odsouzena ke třem měsícům vězení.
[3] Hanski R., Scheinin M.'' Nejdůležitější případy před Výborem pro lidská práva'', Bělehrad, 2007, s. 332
[4] Francie odmítla vydat Florence Hartmannovou, který byla odsouzena za pohrdání soudem, spoléhajíc se jen na argument, že ICTY nemá právo soudit za pohrdání soudem, protože je to mimo pravomoc ICTY stanovenou Rezolucí č. 827 RB OSN z roku 1993, kterou byl tribunál ICTY založen. Například v dopise francouzského velvyslanectví v Nizozemsku adresovaném tribunálu ICTY ze dne 17.11.2011 (na kterém se zakládá obhajoba v kauze IT- 03-67) se uvádí tokový názor Francie a odmítá se vydání Hartmannové:
'' Velvyslanectví Francie v Nizozemsku uctivě zasílá kanceláři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a, s ohledem na své vyjádření ze dne 17.listopadu 2011 vztahující se k Řádu odvolacího senátu Soudu ze dne 16.listopadu 2011 v případě Florence Hartmannové (případ IT-02-54-R77.5-A) a následujících příkazů Vlády, má tu čest oznámit toto. Ve výše uvedeném pořadí, v souladu s Článkem 77 odstavce (c) a (e) Jednacího a důkazního řádu, odvolací senát převedl pokutu ve výši € 7,000 kterou uložila paní Florence Hartmannové dne 19. července 2011 k výkonu trestu odnětí svobody na sedm dní, a doprovází ji zatýkacím rozkazem. Na základě tohoto rozhodnutí odvolávající se na Článek 29 Statutu Tribunálu, odvolací senát uvádí, že "Francouzská republika se vyzývá a je oprávněna vyhledat, zatknout, zadržet a neprodleně předat Tribunálu Florence Hartmannovou". Podle Článku 29 Statutu Tribunálu, "nechť Státy spolupracují s Mezinárodním Tribunálem při vyšetřování a stíhání osob obviněných ze spáchání závažných porušení mezinárodního humanitárního práva. Nechť Státy bez zbytečného odkladu vyplní jakoukoli žádost o pomoc nebo příkaz vydaný Senátem Tribunálu, vedoucí neodkladně k: ...zatčení nebo zadržení osob". Článek 1 francouzského Zákona č. 95-1 ze dne 02. ledna 1995 stanoví, že Francie bude spolupracovat při plnění Rezoluce č. 827 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, podle které byl založen Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii "s cílem stíhat osoby odpovědné za závažné porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie od roku 1991 ". Odstavec 2 téhož Článku stanoví, že „následující ustanovení se vztahují na všechny osoby stíhané za činy, které v souladu s články 2 až 5 Statutu Mezinárodního trestního tribunálu (ICTY) představují závažné porušení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949, porušování zákona nebo válečného práva, genocidy a zločinů proti lidskosti." Povinností států je spolupracovat, pokud jde o žádosti předložené Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) stanovené podle Článku 29 Statutu Tribunálu a realizované ve Francii v souladu se Zákonem č. 95-1 ze dne 2. ledna 1995 se proto omezuje na osoby odpovědné za "závažná porušení mezinárodního humanitárního práva, k němuž došlo na území bývalé Jugoslávie od roku 1992". V důsledku toho tento závazek nemůže být rozšířen na provádění trestu uloženého za vyzrazení informací stále klasifikovány jako důvěrné. Proto, v tomto případě, Francie neshledává justiční základ, který by měla k dispozici, a který by jí umožnil jednat o žádosti (soudu) o zatčení paní Florence Hartmannové a její vydání Tribunálu ICTY. Tato absence důvodu brání tomu, aby se Francie rozhodla pokračovat ve spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii nejaktivnějším způsobem tak, aby mohla plnit své poslání. Velvyslanectví Francie v Nizozemsku využívá této příležitosti, aby znovu předala kanceláři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ujištění o své nejhlubší úctě''.
[5] Při projevu na zasedání Rady bezpečnosti OSN dne 06.12.2010 (ve kterém předseda ICTY soudce Patrick Robinson a hlavní žalobce Serge Brammertz přednesli pravidelnou zprávu) představitel Ruské federace Pankin srovnal složitost a délku trvání řízení před Mezinárodním soudním dvorem s případem vedeným u ICTY jako IT-03-67: "Ve svém posuzování před ICTY lze poznamenat, že Mezinárodní soudní dvůr OSN, který řeší nejproblematičtější procesy, které mají kolosální politickou odezvu a právní význam, nejsou vedeny tak dlouhou dobu."
[6] Předseda Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR) soudce Denis Byron zaslal Radě bezpečnosti OSN 5. listopadu 2010 dopis/zprávu o činnosti ICTR. Tento dokument uvádí statistické údaje o průměrné délce řízení před ICTR. Když se tyto údaje porovnají s dobou trvání procesu v kauze IT-03-67, vede to opět k závěru, že se v kauze Šešelj flagrantně porušují lidská práva. Konkrétně tabulka uvedená v příloze I, A na str. 20-22. dopisu/zprávy o činnosti ICTR z 5. listopadu 2010 byla pro ICTY zcela zničující. Níže uvedená tabulka poskytuje srovnávací statistiky pro 40 jednotlivých případů projednávaných před ICTR v letech 1996 až 2010.
[7] V odstavci 79 na str. 26 Samostatného stanoviska ze dne 22. října 2010 soudce Jean-Claude Antonetti přesně předpovídá: "V této souvislosti se zdá, že proces se Šešeljem se stal nejdelším procesem v historii otázky zadržovací vazby. Soud sice začal 7. listopadu, ale je třeba poznamenat, že (Šešelj) je ve vazbě od 24. února 2003, což je světový rekord.''
- - - - - -
1/ Samuel von Pufendorf - německý právní teoretik, politický filozof, ekonom a historik. Významné jsou jeho příspěvky k teorii přirozeného práva, jimiž navázal na dílo Thomase Hobbese a Hugo Grotia. Očistil právní teorii od teologických spekulací.
Zdroj: http://www.nspm.rs/dokumenti/zahtev-za-kontrolu-delovanja-mksj-u-procesu-protiv-prof-dr-vojislava-seselja.html překlad vd, ab,fč |