Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 5669 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Willy Wimmer o agresi proti Jugoslávii, protievropské politice USA a propagandě Tisk Email

Čtvrtek, 27. března 2014



Uvádíme části obsáhlého rozhovoru, který vyšel dnes na stránkách Britských listů. Vybrané pasáže se vztahují k agresi států NATO proti Jugoslávii v letech roce 1999. Rozhovor stojí celý za přečtení, protože dlouholetý politik německé CSU naplno pojmenovává agresivní podstatu NATO, propagandistické působení velkých médií a vznik nového policejního státu v USA a v Evropě.

Willi Wimmer je počítán k pravicovému křídlu německé CSU a k hardlinerům. Mezi lety 1988 až 1992 byl státním sekretářem na německém ministerstvu obrany a do roku 2009 poslancem Bundestagu. Směrodatně se podílel na jednáních o znovusjednocení Německa. Ken Jebsen s ním vedl rozhovor pro nezávislý zpravodajský server KenFM o Ukrajině, Evropě a USA.


Ken: Pane Wimmere, vy jste základním kamenem CSU, přes třiatřicet let jste seděl v německém Bundestagu, jste právník, pracoval jste na ministerstvu obrany, byl jste členem OBSE a duchem jste jím stále, jste bojovníkem za lidská práva, ačkoli vás mnozí považují za hardlinera. Aktuálním důvodem našeho dnešního rozhovoru je Krym a Ukrajina. Před sto lety, v roce 1914 začala první světová válka. Mohlo by být, že se válka do Evropy vrátila?

Wimmer: Myslím, že ano. K takové otázce přicházíme od výročí první světové války. Ptáme se odkud se bere současný vývoj a kde jsou jeho předchůdci. Musíme jít ještě před rok 1914, do roku 1814. Tenkrát vypracoval rakouský kancléř Metternich spolu s ruským carem koncept aby se neopakovaly hrůzy napoleonských válek. Spočíval v kooperaci, ve společných rozhovorech. Jediný, kdo se toho tenkrát neúčastnili byli Britové, protože kooperace odporovala jejich principům. A to stejné jsme viděli v Evropě po konci studené války. Mohla skončit jedině díky tomu, že existovala kooperace. Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě je jen synonymum pro tehdejší vývoj.

Tento koncept spolupráce, kooperace, mírového porovnání a vyvážení zájmů skončil v 90. letech v okamžiku, kdy se Američané rozhodli nekooperovat a namísto toho využít své vojenské síly a moci k prosazování vlastních zájmů. A tak stav, který existoval před první válkou prožíváme znovu. Pohybujeme se ke stavu, ve kterém kooperace nehraje žádnou roli, protože se věci řeší konfrontací.


kráceno ...

Ken: Vy jste byl tenkrát v Kohlově parlamentu a četl jsem, že se na něj odvoláváte, protože tenkrát varoval, že se válka do Evropy může kdykoli znovu vrátit. Dobře věděl o čem mluví, sám ve válce ztratil bratra. Bral jste ho tenkrát vážně? Měl pravdu? Jak to vidíte dnes?

Wimmer: Ve výsledku byl jeho odhad více než správný, ale tenkrát ho ve frakci všichni nechápali. Opakovaně upozorňoval, že se válka do Evropy může vrátit a jeho politika byla velmi opatrná. Lidé se nad tím tenkrát podivovali, co to má být, právě jsme získali znovusjednocení, studená válka skončila, proč mluví o návratu války? Ale šlo to rychleji, než by si tenkrát kdo pomyslel. V březnu 1999 jsme tu měli jugoslávskou válku.

Ken: Z vašeho pohledu, co to bylo za válku, proč vznikla? Dalo by se říct, že byla v rozporu s mezinárodním právem?

Wimmer: Z mého pohledu to byla – a také jsem to tenkrát tak prezentoval – docela sprostá útočná válka. Jako důsledek druhé světové války jsme si vytvořili Chartu OSN. Nikdo nechtěl opakování katastrof jako byla první a druhá válka. Tenkrát se dohodlo, že monopol na použití síly má pouze OSN. Válku smí státy vést pouze v sebeobraně v případě napadení a se souhlasem Rady bezpečnosti. A přesně tohle tenkrát USA obešly. Odsunuly OSN i OBSE stranou do bezvýznamnosti a domnívaly se, že v nové situaci lze bez následků vést válku proti členu OSN a zakládajícímu členu OBSE. Což Jugoslávie byla. Nechci tím ospravedlňovat nic z toho, co se na Balkánu dělo, ale pokud na použití síly existuje monopol, byly USA tím, kdo ho ignoroval.

kráceno ...

Ken: To je důležité, velmoc mezinárodního práva.

Wimmer: Velmoc mezinárodního práva. A z této perspektivy bylo všechno, co jsme viděli od poloviny 90. let, počínaje protiprávní válkou proti Jugoslávii, jeho závěrečnou slokou. Válku proti Iráku lze vidět jedině v perspektivě Gliwice a války proti Polsku. To byl opak jakéhokoli práva.

kráceno ...

Ken: A Ostpolitik tehdejší SPD.

Wimmer: A Ostpolitik tehdejší SPD, přičemž ne všechno v CDU/CSU se v té souvislosti vyvíjelo pozitivně, to je třeba vidět střízlivě. Ale v roce 1988 jsem vedl rozhovory v Bílém domě, společně se všemi politiky CDU/CSU s agendou obrany. A lidé ze CIA nám vysvětlovali, že vše, co sovětská politika vojensky dělá a sleduje je jen obrana matičky Rusi proti zkušenostem, které udělali s Hitlerem a zkušenostem, které udělali s Napoleonem. Celá desetiletí nám to říkali takhle a najednou se jejich hodnocení zcela obrátilo. To nové hodnocení v závislosti na zájmech USA mne rozladilo. S našimi vlastními zájmy se shodovalo jen částečně a čím dále tím méně.

kráceno ...

Ken: Kooperace má smysl, pokud nejste impérium. Pro impérium platí rozděluj a panuj. Nevyplývá ze všeho, co říkáte, že Amerika má zájem na rozdělení světa, aby mohla plně využít svou převahu?

Wimmer: Už jsem to zmiňoval, máme tu co dělat s britskou politikou po Napoleonovi. Spolupráce na kontinentu Británii nesmírně rušila. Nejen, že se nepodíleli na Svaté alianci, ale na Balkánu uplatňovala protitureckou politiku, která nakonec vedla k úplnému rozdělení kontinentu. To, co jsme později slýchali v případě Jugoslávie, humanitární intervence, war to protect, to jsou všechno bojová hesla britského imperialismu z let 1830-1850. Američané si ani nevymysleli nová, jednoduše převzali ta britská a uplatňují je v globálním rozsahu stejně, jako předtím Britové.

Ken: Jak silně jsou dnes Britové spolu s USA v Evropě a na Ukrajině aktivní s ohledem na to, že se nejen NSA, ale i britská GCHQ podílejí na sledování a průmyslové špionáži proti Německu? Působí Britové i na Ukrajině a na Krymu?

Wimmer: Jako výsledek druhé světové války máme anglosaský sledovací systém, který byl později nazván Echolon. Novozélanďané, Britové, Kanaďané, Američani, celá anglosaská komponenta na globu spolupracuje zpravodajsky tak úzce, že ani nelze vyjít z domu bez toho, aby se to dozvěděli v Londýně, Washingtonu nebo v Austrálii. To znamená, že tenhle kontrolní mechanismus je imanentní a je výsledkem druhé světové války. Britové to ani nepopírají. Pokud jde o Ukrajinu, existují velmi aktuální výroky britské politiky. Britové toho dělají hodně a dělají to v Kyjevě, ne u nás. Chtějí Ukrajinu jako součást EU. Britové mají zájem rozmělnit evropskou integraci, aby se nemohla prohlubovat. Čím více členů má, tím lépe pro britské zájmy. Proto se Británie snaží nejen o přijetí Ukrajiny, ale i Turecka.

kráceno ...

Ken: Konflikty přitom nevylučují, znamená to, že by Britové klidně připustili válku v Evropě, hlavně, že se nikdy nedohodne?

Wimmer: Zda je něco takového před dveřmi neumím teď zodpovědět. Pouze vidím, že Britové ve spolupráci s USA dělají všechno, aby toho dosáhli. Byli v Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku, byli v Lybii, byli v Syrii, vždy na straně podněcovatelů. Vždy. Zdá se, že je to britský národní sport.

kráceno ...

Ken: Angela Merkelová v posledních dnech prohlásila, abychom se vrátili k Ukrajině a Krymu, že Putin porušil mezinárodní právo. Ruské jednotky sice na Ukrajině již byly, ale ne tak očividně, ne tanky v ulicích jako v Praze, i když je to něco jiného. Ale použila výrazu „mezinárodní právo“ zrovna když se spolu s dalšími ministry vracela z Izraele. Překvapuje vás, že mluví o mezinárodním právu v souvislosti s Ukrajinou, ale nikdy ne v souvislosti s Palestinou?

Wimmer: Nechci mluvit o Palestině, ale viděli jsme, jak paní doktorka Merkel zaujala silovou pozici pro iráckou válku. A to byla, stejně jako jugoslávská, docela sprostá útočná válka.

Ken: Proč to udělala?

Wimmer: To jsou úvahy, ze kterých se možná paní doktorka Merkel bude ještě muset zodpovídat. Tenkrát by bývalo bylo na místě nalézt silná slova o mezinárodním právu. To může být velká hanba, že je nenalezla, když byly na místě. A pokud jde o události na Ukrajině, považuji za evropskou katastrofu, že po masakru na Majdanu nebylo z německé strany požadováno a prosazeno okamžité vyšetření OBSE či Radou Evropy. Není přece možné, abychom o katastrofách takového rozsahu hovořili a lamentovali jen když se stanou v Číně. Hovoříme-li o mezinárodním právu, bylo by bývalo třeba, aby německá kancléřka požadovala vyšetření masakru.

Ken: Tím jsme opět u zákulisní role německé politiky. Kličko mluví lépe německy, než ukrajinsky, je podporován CDU a jí blízkou Adenauerovou nadací a nijak se tím netají, uvádí to na své homepage. Jaceňjuk uvádí přímo NATO, až si člověk říká, jestli je to vůbec politicky moudré. Vy jste zmínil OBSE. Co ta vlastně v takové situaci dělá? Vysílá tam pozorovatele? Je to nějaká forma modrých příleb?

Wimmer: Ne, žádné modré přílby. Sice obsahuje také vojenské komponenty, ale ne v mírotvorném smyslu. OBSE umí mír zprostředkovat tím, že sedmapadesát států po celé severní polokouli přivede obě strany k jednacímu stolu, že na místě zjišťuje fakta, že je předloží odpovědným politikům. Má k dispozici celé zástupy spolupracovníků, to jsou diplomaté, vojáci, odborníci, pozorovatelé.

Jenže po zkušenosti s Jugoslávií víme, že musíme dávat pekelný pozor, když hovoříme o OBSE v souvislosti s Ukrajinou. Za publicistický příspěvek k agresi NATO v Jugoslávii vděčíme OBSE. Její pozorovatelé byli pod velením Američana a praxe je taková, že pokud vedou misi Američané, je zcela lhostejné co zjistí pozorovatelé, protože se nakonec stejně napíše to, co Američané chtějí a potřebují. V Jugoslávii jsme viděli, že němečtí vojáci z tamních vyslanectví referovali zcela objektivně. Ale to, co nakonec publikovala OBSE bylo něco docela jiného a Fischerovi, Scharpingovi a Schröderovi to poskytlo plnou legitimaci pro útok.

Takže to všechno běží zcela jinak, než jak se OBSE etablovala. A víme také z mnoha misí, že jsou její pozorovatelé využíváni k vyhledávání cílů.

Ken: Jako špioni?

Wimmer: Jako špioni prostřednictvím role pozorovatelů OBSE. A to mohou být i na Ukrajině. Veřejnost o tom nemluví.

Ken: Ale pane Wimmere, to co naznačujete tedy znamená, že této organizaci, jejímž smyslem jsou lidská práva, objektivita, předcházení konfliktům, paušálně nelze důvěřovat?

Wimmer: To bych to tlustě podtrhnul. To se táhne až k Červenému kříži, ke Spojeným národům... Američané se od poloviny 90. let zmocnili mezinárodních organizací a ty v mnoha ohledech dělají pouze to, co slouží americkým zájmům. To mohu prokázat.

Ken: V případě Iráku je to zjevné, když byly německé zdroje využívány, pak náhle zmizely, pak se zase objevily. Samotný BND tvrdil, že ten člověk lže a také se ukázalo, že lhal. Mezitím ale již bylo sto tisíc Iráčanů pozabíjeno bombami. Otázka, kterou si kladu je: když se dodatečně zjistí, že došlo k omylu, proč se ten stát nebo ta vláda nemusí zodpovídat? Jak to, že se klidně přejde k dennímu programu?

Wimmer: To je možná průběžný fenomén anglosaské politiky. Vidíme to opakovaně – ten, kdo prohrál se musí zodpovídat před soudem.

Ken: Například Miloševič.

Wimmer: Kdokoliv, můžeme uvést i německé příklady. Tyhle procesy mají obecně preventivní charakter, mají odstrašit před novými konflikty. Jenomže američtí a britští pachatelé nejsou před soud postaveni nikdy. A uvážíme-li války posledních patnácti let, co vlastně mluví proti tomu, aby byli američtí vůdci útočné války proti Jugoslávii postaveni před soud v Haagu?

Ken: Neuznávají jeho pravomoc.

Wimmer: A to je právě ta realita, se kterou jsme konfrontováni. Nemáme žádný objektivní právní řád, který by konfliktům zabránil.

Ken: Teď mluvíte jako právník?

Wimmer: Ano. Nemáme žádný právní řád, pouze Amerikou oktrojované právo. A proto také neexistuje žádná obecná prevence budoucích konfliktů.

Ken: Tedy, pane Wimmere, pověst, která vás předchází vás řadí někam na pravý okraj CDU, ale to co říkáte by mohla kdykoli otisknout Junge Welt.

Wimmer: Myslím, že nepotřebuji vysvětlovat do kterého šuplíku mám být uložen. Ty věci jsou ověřitelné a z mého pohledu mají objektivní charakter. Každý si svůj soud může udělat sám.

Ken: Vy máte dobré kontakty a politicky analytický přehled. Můžete říct co je podle vás momentální status quo na Ukrajině a Krymu, jak hodnotíte politiku Putina, zda to, co zažíváme nějak souvisí s východním rozšířením NATO a jugoslávskou válkou?

Wimmer: S jugoslávskou válkou v každém případě, to je pro mne mimo jakoukoli diskusi. Já jsem byl v rámci německého znovusjednocení ve speciální situaci. V mé kanceláři, od mých spolupracovníků a s mým podpisem vznikl koncept německého členství v NATO. Kancléř Helmuth Kohl ho nejen akceptoval, ale stal se také základem řešení pro smlouvu 2+4. Chtěli jsme sjednocené Německo udržet v NATO, ale nechtěli jsme žádné spojenecké jednotky na území bývalé NDR. Abychom ještě zbývajícím státům Varšavské smlouvy signalizovali mír, nechtěli jsme vyvolat žádnou konfrontační situaci. Z téhle perspektivy jsem samozřejmě velmi pozorně sledoval vývoj kolem členství východoevropských zemí v EU a v NATO. Není žádným tajemstvím, že tehdejší generální tajemník NATO Manfred Wörner, a můžete vzít kohokoli dalšího, Rusům signalizoval i otevřeně říkal, že neexistuje žádné další předsunuté členství v NATO nad rámec znovusjednoceného Německa.

Ken: Deal s Gorbačovem.

Wimmer: Deal s Gorbačovem. Všechno co se od té doby odehrálo pro Rusy znamená, že ta slova neměla žádnou hodnotu. Dostali se jim na kobylku a posledním dějstvím je Ukrajina, dnes Kyjev, zítra Moskva. Ti v Moskvě nemusí být hloupější, než milý Pánbůh požaduje. Přesně viděli jak se věci vyvíjejí a vyvodili si z toho závěry. Zarazili to.

kráceno ...

Ken: Máme zájem na tom, aby nám velký bratr ze zámoří říkal, že je na čase na naše sousedy zase přitlačit? Na Rusy?

Wimmer: Nemyslím, že by nám někdo říkal, že je to na čase. Oni na ně tlačí a to se projevuje v NATO i v EU, v tématice a v tom, jak za nimi my poskakujeme. To jsme viděli v souvislosti se všemi krizemi. Svého času jsem z pověření kancléře Kohla vedl jednání s Jugoslávií, aby se konfliktu zabránilo. S Helmuthem Kohlem by žádná válka s Jugoslávií nebyla.

Ken: Joschka Fischer ji umožnil.

Wimmer: Joschka Fischer, ale ne s Helmuthem Kohlem. A z této pozice přirozeně vím, což mohl ostatně sledovat každý, že se dá věrnost svazku vykládat tak, aby se nikdo neodvážil sejít ze správné cesty. Věrnost svazkům je pro německé politiky zjevně to nejvyšší a tak tedy do toho jdeme také. Dá se to označit i jako poslušnost.

Ken: Jak vidíte Putinovu politiku, jak hodnotíte z hlediska mezinárodního práva to, co se stalo na Krymu?

Wimmer: Řekl bych, že nejprve hodnotím naši vlastní politiku. Nenechám se strhnout k tomu, abych řekl, že odsuzuji ruskou, protože na to jsem byl v Rusku jen zřídka. Můžete ho projet celé, ale stejně nepochopíte proč něco dělají nebo nedělají. Mně nesedí naše cesta. Naše německá a naše západní cesta. Řekl bych, že jsme hodnotové společenství. NATO se vždy považovalo za hodnotové společenství. Kdybyste to řekl dnes, celý svět se vám vysměje. Děláme všechno jiné, než se hlásit k nějakým hodnotám. Hovořím teď o mezinárodním právu. Studenou válku nebylo možné ukončit bez mezinárodního práva.

To bylo vidět i v německé politice a administrativě. Oddělení mezinárodního práva na Ministerstvu zahraničí. Na celém světě mělo pověst jako hrom. To byli lidé, kteří následně udělali velké kariéry v rámci OSN. Z dobrých důvodů. Jednak to byli špičkoví odborníci a jednak k vývoji mezinárodního práva sami masivně přispěli. Dnes byste to oddělení marně hledal. Jako USA. Říkal jsem, že to byla velmoc mezinárodního práva a co je z nich dnes? Atomové ponorky.

kráceno ...

Když vezmu celou tu oblast NGOs v Rusku, musím říct, že jsem udělal vlastní zkušenost. Byl jsem volební pozorovatel v Chabarovsku, úplně vzadu v Rusku. Vyhledal jsem tam lidi z národnostních menšin a hovořili jsme o jejich problémech. A když jsem se jich ptal proč o nich nemluví se svou vládou, všichni mi odpovídali, že oni se svou vládou nemluví, že mluví se svými partnery z Washingtonu. Je-li tomu tak, může Moskva dělat co chce, ale má vždy co do činění s pátou kolonou.

Ken: Jen když uvážíme hustotu NGOs v Rusku, Putin se jednou pro ARD vyjádřil, že Rusko provozuje dvě zahraniční kanceláře, jednu v Paříži a jednu ve Washingtonu, ale Američané mají na území Ruska myslím kolem 600 NGOs. Co tam celé dny dělají?

Wimmer: To neumím posoudit, mohu jen říct, že je to nápadné. Může být, že i my v Berlíně máme takový počet amerických zařízení. Že mají multipolární zadání již skutečně není žádným tajemstvím. Je pozoruhodné, že když chceme slyšet nějaký hlas z Moskvy, dostane se nám vždy někoho z moskevského Carnegie Institute. To mohu rovnou zavolat do Washingtonu.

Ken: Je to podle vás plošná propaganda?

Wimmer: Nechci říct, že je to plošná propaganda, ale jako vláda musím vzít v úvahu, že to v mém teritoriu už tak je. Víme z mezinárodního, také německého působení v Portugalsku po Salazarovi co dokáží NGOs. To nedokáže tanková divize.

kráceno ...

Ken: Obama, nejmocnější muž světa, jaké vlastně má možnosti? U George W. Bushe jsme si byli jisti, že nějaké možnosti má. Vy říkáte, že nemůže jednat ve vzduchoprázdnu, že jsou síly, lidé, kterým ta země patří. Rozdělení majetku, kde jsou peníze, tam je také moc. Kdo má teoreticky zájem na válce v Evropě proti Rusku?

Wimmer: No to jsou ty síly, které rozpoutaly i ty dosavadní války, ať už proti Jugoslávii, proti Afghánistánu, proti Iráku, proti Sýrii nebo proti Lýbii. Není mou úlohou identifikovat, kteří lidé to jsou. V každém případě to jsou skupiny, které jsou v USA dostatečně mocné k tomu, aby zapřáhly stát do svých povozů. To lze vidět zcela střízlivě.

kráceno ...

Ken: Souhlasil byste se švýcarskou historičkou Danielou Ganser, podle které NATO vzniklo jako obranné souručenství, ale od té doby operuje po celém světě a stalo se útočným společenstvím?

Wimmer: Ta formulace pochází ještě ode mne. Je to agresivní společenství.

Ken: Jak se dá argumentovat agresivním společenstvím, když někdo jiný také jedná agresivně?

Wimmer: Musíte veřejné mínění dostat do latě. To můžete tak, že máte velké sdělovací prostředky na háku a že užaslým občanům vysvětlí, že agresivní společenství má přesto obranný charakter.

kráceno ...

Ken: Když se podíváte kolik vašich kolegů nezná ze školy druhou světovou válku, kolik z nich už je v penzi, ačkoli v penzi ještě nejsou, ale svět okolo je již nevzrušuje, dovedl byste si představit požádat některé z těch starých žurnalistů o radu?

Wimmer: Myslím, že skutečnost vypadá jinak. Nemluvím o tom, co teď čeká v penzi mne, člověk se může vyjádřit. Ale jen proto, že má něco za sebou. Jen tak bez ničeho by se dnes mohl sotva přihlásit o slovo. Já jsem jen zaznamenal, že od mého odmítnutí jugoslávské války se ve vedoucích německých médiích, snad s výjimkou Deutscher Funk a WDR5, nevyskytuji. Georg Gysi, ke kterému žádné osobní kontakty nepěstuji, v jedné své knize psal jak byl překvapen, že jsem byl já proti jugoslávské válce dávno před ním.

kráceno ...

Ken: Pane Wimmere, poslední závěrečná otázka, protože tu sedíme ve vašem obýváku. Jak se vy, starý profík, který se nejen jako politik naučil jak se dostávat k informacím, jak se informujete dnes? Jaká média konzumujete, abyste měl pocit, že máte jakousi představu o realitě a ne o tom, co vám média podstrkují?

Wimmer: Helmuth Kohl, na kterého se v této souvislosti ještě jednou odvolávám, měl velmi kritický postoj ke zprávám zpravodajských služeb a BND. Říkal, že 70% z toho si přečteme v novinách. Nechci to komentovat, ale četba novin, bez ohledu na hladinu adrenalinu, je podstatnou součástí toho být v obraze. A přes kabelové systémy, které máme přece jen dostaneme čínské zpravodajské servery, Al Jasiru, Russia Today, BBC a CNN a francouzské vysílače a když si je všechny porovnáme, víme co máme dělat. ARD a ZDF nepotřebuji sledovat.

Ken: Je pro vás ARD a ZDF pokud jde o zpravodajství kolem NATO něco jako „a dokažte nám teď, že nemáme pravdu“?

Wimmer: Ani ne, prostě kvalita těch ostatních je o tolik vyšší, že člověk německé stanice v těchto souvislostech nepotřebuje poslouchat. A vidět už vůbec ne.


- - - -



Zdroj: http://www.blisty.cz/art/72695.html

Další zajímavý rozhovor s Willy Wimmerem na http://www.beoforum.rs/en/comments-belgrade-forum-for-the-world-of-equals/337-law-of-the-jungle-cannot-last-forever.html