|
Neděle,1.srpen
2010
Stoupenci
výroku haagského soudu o oprávněnosti kosovské nezávislosti se
radují, že se snad konečně po deseti letech zbaví problému,
který si sami vytvořili bombardováním Jugoslávie, jeho podporou
nebo podlehnutím mediální a mocenské masáži. Nezbavili se
ničeho. Soud navíc vytvořil precedens, když balkanizaci nabídl
jako možný model pro separatisty a extrémisty využívající
slabosti nebo rozpadu státní moci kdekoli ve světě.
Pro
verdikt hlasovalo deset, proti čtyři – soudci ze Slovenska,
Ruska, Maroka a Brazilie, tedy zemí, které nemíní podlehnout
mocenské masáži. Také u ostatních soudců korespondoval právní
názor s postoji jejich vlád. Jejich svědomí to ulehčila
skutečnost, že výrok soudu není právně závazný. A také
argument, že mezinárodní právo neobsahuje žádný „zákaz pro
vyhlášení nezávislosti“, který uvedl při vyhlášení
usnesení předseda soudu Japonec Hisaši Owada. Vepsat paragraf
zakazující nezávislost do mezinárodního práva zřejmě dosud
nikoho nenapadlo.
Argument je proto pravdivý, a také
roztomilý. S jeho použitím by mohly vyhlásit nezávislost třeba
městská část Praha 2 nebo obec Hrubá Skála. To asi nehrozí.
Ale kdosi spočítal, že ve světě je až 250 možných konfliktů
plynoucích z rozdělení národů, etnických, náboženských a
jiných skupin hranicemi států. Některé z nich o svých
separatistických ambicích otevřeně mluví, jiní jejich naplnění
prosazují a někde se už bojovalo (jako třeba v Náhorním
Karabachu), bojuje a zřejmě bude. Abcházský prezident řekl, že
to, co má platit pro Kosovo, platí stejně pro jeho zemi. Nikdo si
netroufá s jistotou odhadnout jak to dopadne v Iráku, v Bosně a
Hercegovině, Makedonii. Seznam by zaplnil několik stránek.
Soud
se výběrem tohoto argumentu elegantně vyhnul mnohem podstatnějším
ustanovením mezinárodního práva, především principu zakotveném
v Závěrečném aktu helsinské konference z roku 1975. Ten zakazuje
změnu hranic, s níž nesouhlasí všichni, kterých se to týká.
Tento princip byl respektován při rozdělení Československa,
Sovětského svazu nebo Jugoslávie počátkem devadesátých let.
Uznávání Kosova bez srbského souhlasu tedy hrubým porušením
významného principu mezinárodního práva je. Kličkování kolem
rezoluce Rady bezpečnosti 1244, která Kosovo uznala jako součást
Jugoslávie, je už desetiletým projevem pokrytectví významné
součásti takzvaného mezinárodního společenství.
Aktéři
tohoto pokeru, s vědomím, že hrají hazardní hru, občas napnou
svaly a řeči o budování demokratické a multikulturní
společnosti v provincii doplní činem. Tak byl právě zatčen pro
korupci guvernér kosovské ústřední banky. Byl také znovu
obviněn Ramush Haradinaj, jeden z nejkrutějších velitelů
Kosovské osvobozenecké armády, původně v Haagu osvobozený pro
nedostatek důkazů (původní svědci odmítli vypovídat, když
jiné, kteří nestihli odmítnout, sklála svou kosou zubatá).
Kosovo je mezinárodní protektorát, v němž se protektorům
za deset let nepodařilo vytvořit řádnou státní správu, základy
ekonomiky a jejího rozvoje, vymýtit korupci a zaručit fyzickou
bezpečnost občanů. Za této situace je jeho území základnou pro
cestu drog do Evropy, albánského separatismu, ohrožujícího
všechny sousední státy a také pro pronikání islamistického
fundamentalismu. Zatím na Balkán, do Makedonie, Sandžaku, Bosny a
Hercegoviny, kde se mudžahedíni stejně jako v Kosovu podíleli už
na válce devadesátých let. Dnes se tedy z Afghánistánu a
Pákistánu, přes Kavkaz a jiná jižní asijská území bývalého
Sovětského svazu, Jemen, Sahel, další africká území a enklávy
mezi přistěhovalci v západní Evropě, blíží islamistické
nebezpečí, bohatě financované z Blízkého východu, ke Střední
Evropě, k našim hranicím.
Čelit této expanzi mohou jen
silné státy. Víme, jak obtížné je to i ve Francii, Holandsku
nebo Británii. Ve Střední Evropě se zatím cítíme bezpeční,
ale ani my se nemusíme vyhnout přinejmenším teroristickým
útokům. Na rozdrobeném Balkáně je nebezpečí aktuální. V
makedonském Skopje už fundamentalisté ovládají tři mešity a
jejich školy, v Bosně musely ozbrojené síly zasáhnout proti
obci, kde vyhlašovali šariu, imámové v Sandžaku a v Sarajevu
kážou o cíli islamizace Evropy. Ani obyvatelům Kosova neprospívá
izolace, do níž se s pokryteckou politikou významné části světa
odtržením od Srbska dostali.
Perspektiva zapojování
balkánských států do Evropské unie a vytváření podmínek
nutných k jejich přijetí, vyžaduje stabilitu. Uznávání
nezávislosti Kosova, nefunkční provincie, v níž se ani
mezinárodnímu protektorátu nedaří deset let zabránit působení
sil, destabilizujících jižní Balkán, vede opačným směrem. S
možnými důsledky pro mnohé části světa, včetně nás.
Autor:
Jiří Dienstbier – senátor za ČSSD,27.červenec 2010
Pramen:
http://www.socdem.cz/blogy/balkanizace-vyrokem-soudu |
