Deportace před očima Bundeswehru |
Čtvrtek, 28. dubna 2011 Vzhledem ke své hrůze je to téměř neuvěřitelný příběh:dřívější Kosovská osvobozenecká armáda UÇK měla bezprostředně po skončení války na Kosovu odvézt srbské zajatce do Albánie, aby jim tam byly odebrány tělesné orgány. Ve zprávě Evropské komise byly označeny výpovědi svědků těchto zločinů jako „korektní a jednoznačné“. Pořad Info televizní stanice NDR (Norddetscher Rundfung) předkládá dokument OSN s výpověďmi očitých svědků, který zcela posouvá pohled na roli Bundeswehru. Byla to říjnová středa, kdy se učitel Budimir Baljošević rozhodl utéci do nového života. Vzdát se padesáti let svého dosavadního života a zničit za sebou všechny mosty. Chtěl utéct z Kosova osvobozeného vojsky NATO, protože tohle osvobození nepokládal za své. Měl strach o svůj život, strach z toho, že by se mu a jeho blízkým pomstili osvobození Kosovaři1/. 27. října 1999 tedy utekl a zřejmě brzy na to našel svoji smrt. Na útěku do Černé Hory se ztratila jeho stopa Dodnes nikdo neví, co se stalo s učitelem a jeho čtyřmi přáteli, se kterými byl na útěku. Negovan Mavrić je přesvědčený o tom, že těchto pět Srbů bylo zabito. Ve své kanceláři ve vinařské obci Velika Choča vypráví předseda“ Sdružení přátel zmizelých Srbů a Romů“ o tragédiích, které se měly zhruba stokrát odehrát od vstupu NATO vojsk do tehdejší krizové provincie. Společně se svými přáteli zaplatil Baljosević jednomu Romovi 5000 DM, aby je propašoval do blízkosti hranic s Černou Horou. Při jedné zastávce, jak později uvedl Rom do protokolu, byli utečenci uneseni maskovanými neznámými muži. Pak se ztratila jejich stopa. Už deset let o nich nic nevíme. Neexistují žádné nové indicie. „Po všech zkušenostech musíme vycházet z toho, že muži byli zavražděni“, říká Mavrić. Tisíc pohřešovaných na Kosovu víc než deset let po skončení války? V samotném regionu Orachovac na západě Kosova našel Mavrić ve svých záznamech 55 zmizelých Srbů a 8 zmizelých Romů. Dohromady je takhle po celém Kosovu pohřešováno podle jeho údajů 537 lidí. Mise OSN UNMIK hovoří dokonce o tisíci. Jedná se o Srby, Romy a Albánce, kteří byli označeni za kolaboranty s režimem srbského despoty Miloševiče. 2/ Nejen Mavrić předpokládá, že pohřešovaní byli uneseni a zabiti UÇK před očima jednotek NATO KFOR a především vojáků Bundeswehru. Orachovac na západě Kosova je dodnes kontrolován jednotkami německé armády. Důvěrná zpráva OSN pro Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu ICTY vypovídá o tom, co se mohlo stát s mnoha pohřešovanými, kteří zmizeli na Kosovu na jaře 2000 po jeho obsazení jednotkami NATO. Osm bývalých bojovníků UÇK (prostí vojáci i důstojníci) se totiž už v roce 2003 svěřilo vyšetřovatelům OSN. Mluvili o hrůzách, na kterých se spolupodíleli,kdy unášeli Srby, Romy a Albánce, shromažďovali je v ilegálních věznicích a poté transportovali přes hranice do sousední Albánie. Tam byli pravděpodobně zavražděni. Lékaři ve službách UÇK odebírali obětem orgány, aby pak mohly být prodány do zahraničí. Dokument, který o tom podává svědectví, má označení CX- 103. Byl publikován po částech. Mnoho stran se jmény a údaji o polohách je začerněno. NDR předkládá nyní tyto informace a považuje je za velmi významné. Vedle míst, která uvedli svědci z řad UÇK a která patřila do prostoru kompetence Bundeswehru, jsou také jména deseti domnělých obětí. „Na Kosovu v roce2002 neexistuje žádný ilegální zajatecký tábor“, znělo hodnocení ochranných jednotek KFOR. Stejně hodnotí situaci i Bundeswehr, v jehož sektoru se zajatecké tábory zmiňované v dokumentu CX- 103 nacházely. Mluvčí ministerstva obrany konstatuje: „ Nelze rekonstruovat konkrétní a detailní pohled z let 1999/2000, který vychází z obecných podezření. Upozornění na ilegální zatýkání či únosy se mohly udát v „rámci možného“. „Konkrétní upozornění na deportace Srbů a Romů do Albánie nebo do jiných sousedních zemí a následné odebírání orgánů, poskytují málo konkrétních údajů“. Pokud bychom měli věřit, že Němci měli jen vágní důkazy, pak vysoký německý důstojník, který byl tehdy na Kosovu, vzpomíná, že od poloviny srpna existovaly jisté velmi detailní indicie o ilegálních věznicích. Podle něj to znamenalo, že v Albánii pravděpodobně existovala další vězení, kam byli umisťováni unesení Srbové, Albánci, Romové a Bosňáci a ti zde museli pracovat pro předáky albánských klanů. „O vraždách a odebírání orgánů jsem doposud absolutně nic neslyšel“, uzavírá. Hrůzná zjištění při útocích v Prizrenu Jeho líčení se shoduje s podklady důvěrné zprávy německého generála, který velel Mezinárodní brigádě Jih (MNBSouth). V dokumentech, které předkládá NDRInfo, se hovoří o schůzkách a „ilegálních věznicích, především vojenské policie UÇK“, které se „stávali problémem“. 56 lidí z MNB Jih za to nese odpovědnost. Bundeswehr zaútočil už 18.června, tedy šest dnů po obsazení Kosova, proti takovému vězení. Tento den zaútočil plukovník Rolf Bescht se svojí jednotkou na dřívější policejní prezidium v Prizrenu. Tam uvěznila UÇK několik Srbů a Romů. Jeden ze zajatců, asi 70 letý muž, byl už mrtvý. Seděl připoutaný k židli a byl umučený k smrti. Nečinní němečtí vojáci na hraničním přechodu Brzo po vstupu vojsk NATO bylo jasné, jak bude těžké dostat tuto oblast pod kontrolu. Jednotky KFORu nařídila UÇK bojovníkům, aby odevzdali zbraně a že v budoucnosti musí chodit pouze v civilu. Přesto i potom jezdili rebelové ozbrojeni a v uniformách přes hraniční přechod Morina kolem německých vojáků do Albánie. „Překračovali hranice bez problémů. Troubili na Němce. To bylo vše“, vypráví svědek z řad UÇK komisařům OSN. Takto byli přepraveni do Albánie tři Srbové z města Suva Reka v bílém mikrobusu VW. Tam byli zřejmě zavražděni, aby mohly být prodán jejich orgány. Tímto obchodem „přišli vysocí důstojníci UÇK k majetku“, uvádí se ve svědecké výpovědi. Ještě na jaře roku 2000 pozoroval jeden důstojník ze štábu německé brigády, jak ozbrojení a uniformovaní bojovníci UÇK dál klidně přejíždějí hranice do Albánie. „Uniformovaní a zřetelně ozbrojení mávali a usmívali se na německé vojáky. To jsem viděl osobně. A Němci se na ně usmívali a mávali jim. Jeden mladý poručík mi na otázku, proč je nekontroluje a neodzbrojuje, odpověděl: ´To mám těm chudým prasatům ještě dělat problémy? Ti si toho zažili už dost´“. Není divu, když byli němečtí vojáci nejdřív seznámeni s tím, co dělali Srbové kosovským Albáncům. Často dlouhé dny museli němečtí vojáci hlídat masové hroby, do kterých pohřbili srbští policisté, vojáci a milicionáři desítky a stovky zavražděných Kosovarů. Na mnoha místech Kosova byl ještě na podzim roku 1999 cítit zápach z rozkladu.3/ Ještě nebyla zřízena žádná vyšetřovací komise Tyto krutosti ještě nebyly doposud právně zpracovány tribunálem pro válečné zločiny v Haagu.Čeká se na to, že budou vyneseny spravedlivé tresty za to,co se stalo s unesenými Srby, Romy a Albánci. První kroky byly už uskutečněny.Evropská komise pověřila švýcarského politika Dicka Martyho, aby se věnoval tomuto problému, tedy obchodu s lidskými orgány. Energický Švýcar si už udělal jméno jako zvláštní vyšetřovatel EU ve věci tajných věznic americké CIA. V otevřené zprávě z prosince 2010 zjistil, že existují četné a konkrétní důkazy o únosech a domnělých odebírání orgánů.Vyšetřovací komise, která by sbírala důkazy, sledovala stopy, vyslýchala svědky a připravovala obvinění proti pachatelům a osobám v pozadí, doposud neexistuje. Příkaz k tomu by mohla dát EU, která je na Kosovu zastoupena státoprávní misí Eulex. Co se stalo s Baljoševičem? Takový příkaz by byl bezpochyby delikátní, neboť Marty vyjadřuje ve své zprávě, že se tento problém týká vysoce postavených politiků v zemi. V této souvislosti padlo i jméno úřadujícího premiéra a vůdce UÇK Hashima Taqiho. Kosovské vedení, které ví o Martyho podezření,vše důrazně odmítá. Zřejmě má být těmito podezřeními narušena čerstvě nabytá nezávislost země,ozývá se z Prištiny. To ale nemění nic na tom, že lidé ve Veliké Choči chtějí vědět, co se stalo s učitelem Budimirem Baljoševičem, s mužem, který chtěl utéci z NATem osvobozeného Kosova, aby si zachránil život. Onu středu 27. října 1999, kdy nad Orachovcem svítilo slunce. Vysvětlivky: 1/Kosovar – umělý název pro neexistující národ. Razí jej propagandisté a někteří politici zemí NATO. Jsou jím označováni kosovští Albánci, jako by tvořili jakousi svébytnou národní entitou, která si zaslouží svůj národní stát. Jde samozřejmě o vědomý podvod a matení, které má před veřejností zastřít, že NATO vedlo agresivní válku proti Jugoslávii - suverénnímu státu - a porušilo tak nejen Chartu OSN ale i svou vlastní chartu. 2/ „despota Milošević“ - oblíbená propagandistická figura propagandy NATO. Milošević byl několikrát po sobě zvolen ve vícestranických demokratických volbách. 3/ Údajné masakrování nevinných albánských civilistů je další obvyklá figura protisrbské propagandy. Ve skutečnosti masové hroby na Kosovu nebyly nikdy vyšetřeny – tady nebylo určeno, kdo je v nich pohřben, jakou smrtí zahynul a kdo hroby založil. Automaticky se vina přehrává na jugoslávské orgány. V mnoha hrobech jsou však pohřbeni bojovníci UÇK padlí v boji a zmasakrovaní civilisté různých národností, většinou oběti kosovsko-albánské teroristické UÇK. Po letech bylo učiněno několik pokusů odkrýt údajné masové hroby, ale většinou tyto pokusy skončily negativně. Na místechuváděných Albánci a představiteli NATO žádné hroby nebyly objeveny. Jednalo se jen o bubliny propagandy. Identifikovaní pachatelé z řad UÇK nebylidodnes potrestáni. O některých případech falešných „masových hrobů“ jsme na našich stránkách informovali a můžete je najít ve starších článcích. Němečtí vojáci před akcí NATO na Kosovu byli psychologicky zpracováni v duchu protisrbské nenávisti, což bylo jen pokračováním školení německého válečného mužstva za první a druhé světové války. Překlad: REK Pramen: Peter Hornung a Franz Feyder, NDR Info, NorddeutrscherRundfunk http://www.ndr.de/info/programm/sendungen/reportagen/kosovo145.html Poznámky: Václav Dvořák
|