Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 5397 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Srebrenica – nové pohledy Tisk Email

Sobota, 29. října 2011 / Stefan Karganovič

alt

Těžko říct, zda následující holandský text byl motivován nedávným rozhodnutím soudu druhého stupně v případě Nuhanović / Mustafić. Jak je již známo, v této kauze odvolací senát zrušil minulý týden rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žádost na odškodnění, podaná jménem osob zahynulých bezprostředně poté, co srbská armáda obsadila Srebrenicu. I přesto, že se odvolací senát pokusil dopad svého rozhodnutí omezit pouze na tento případ, s tím, že uvádí, že mezi usmrcenými a holandským praporem existoval specifický vztah, a že Holanďané proto byli povinni poskytnout ochranu, dveře se přece pootevřely a princip byl stanoven.

Oproti donedávným postojům holandského soudu v podobných situacích (u žalob podávaných organizací „Matky Srebrenice“ nebo našimi nevládními organizacemi za neposkytnutí ochrany muslimskému a srbskému obyvatelstvu), podle kterých Holandsko nemůže být zodpovědné za to, že jednalo v rámci mandátu OSN, nyní – jestli použijeme slova předního holandského právního odborníka Alexandra Knopse – vznikla „nová právní situace“. Bez ohledu na rozsah uplatnění precedentu, který byl potvrzen nedávným rozhodnutím, je jedna věc jistá: odvolací senát druhého stupně holandského soudu uznal, že holandský stát nese zodpovědnost za chování svých vojáků na území Srebrenice během poslední války v BaH, a že je zodpovědný za škodu, kterou vojáci způsobili jednak svým jednáním jednak nekonáním toho, co byli povinni konat.

Do jaké míry byl tento text inspirován obavami Holanďanů z eventuálního vyplacení enormní částky na odškodnění, kterou požadují Matky Srebrenice za problematický počet obětí, na které se odvolávají, je jen možné se dohadovat. Avšak jisté je následující. Pokud se jedná o otázku, co a jak se vlastně v Srebrenici stalo, Holanďané nyní přecházejí na jinou „písničku“. Zveřejněním tohoto kacířského článku, který zpochybňuje veškeré podstatné prvky oficiální srebrenické verze, uštědřili Holanďané podavatelům žaloby políček přesně v den, pro ně nejcitlivější - 11. července. Každý, kdo má nějakou představu o atmosféře názorů a normách politické korektnosti v Holandsku v souvislosti se Srebrenicí, ví, že ještě před měsícem by text tohoto obsahu v tomto státě nebyl možný. Nikdo by si ho netroufl napsat, natož zveřejnit. Holandský text následuje.

Zveřejněno: úterý, 12. července 2011

Holandský mediální portál NRC, 11. července 2011.

Zatčení Mladiće znovu oživilo diskusi o srebrenické tragédii z července 1995. Na základě osobního pozorování Rene Gremaux přináší nové argumenty v rámci této diskuse.

Autor: René Gremaux

V rubrice „Názory a debaty“ portálu NRC [1] Kees van den Bosch a Huub Jaspers (5. července) a Erna Rijsdijk (7. července) se tvrdí, že obsazení bosenského města Srebrenica a následný masakr byly výsledkem úmyslu, zatímco Hans Blom (1. června, jako pokračování rozhovoru pro The Times z 28. května) správně hájí názor, že vstup bosenských Srbů do města nebyl předem plánován, a tudíž masové popravy mohly být plánované o to méně. Podle slov někdejšího šéfa týmu Holandského válečného institutu (NIOD), který se zabýval srebrenickými událostmi v červenci 1995, Mladiće pobouřilo, když slyšel o tajném útěku většiny muslimských mužů z enklávy. Jeho cílem bylo vzít válečné zajatce. Dle Bloma popravy zatčených muslimů představují následek, který nebyl plánován. To, co začalo spontánně za nečekaných okolnostech,  pokračovalo systematicky až do konce. To je jádro profesorova argumentu.

Už samotná skutečnost, že si pan profesor troufl poskytnout jako vysvětlení krutosti balkánské války vidění, které je tolik vzdáleno od moralistické holandské představě o Srebrenici, je v této otázce pokrokem. Jeho výklad Mladićova vzteku je však nepřesvědčivý. Nezbytný je přehled kontextu, ve kterém se Srebrenica odehrála, a pokusím se právě toto vyložit, na základě výsledku zkoumání, které jsem provedl v Bosně a Hercegovině a v Srbsku.

Začátek

Horkého jara roku 1995 začínala být neudržitelnost Srebrenice a ostatních enkláv bolestně zřejmá. O něco dříve muslimská vláda v Sarajevu odmítla ulehčit trápení deseti tisíců uprchlíků, kteří našli útočiště ve Srebrenici, tím, že by jim povolila evakuaci do střední Bosny. Jak je zřejmé z jeho příspěvku na NRC 7. června, byl tehdejší ministr obrany Joris Voorhoeve pro toto řešení. V Sarajevu však jeho iniciativa byla hladce odmítnuta pod záminkou, že by to mohlo být chápáno jako spoluúčast v etnických čistkách. To, co okolní svět klamně řešil jako humanitární otázku, pro Republiku Srbskou představovalo otázku velkého vojenského a strategického významu. Srebrenická enkláva, která údajně byla demilitarizována, velmi často sloužila islamistům, kteří se v ní nacházeli a kterým civilisté a ženy pomáhali, jako základna pro provokace a vražedné vojenské útoky na okolní srbské vesnice. Aby zabránili spojení Srebrenice a Žepy s teritorii pod kontrolou muslimů, byla zde připoutána velká část bosensko-srbských sil, zatímco armáda na hlavních frontách války musela plnit své úkoly zmítána velkým nedostatkem vojáků.

Překvapení

Maje na zřeteli zmíněnou situaci, bylo vedení bosenských Srbů nuceno hledat nějaké řešení. Následovalo velké překvapení, když byla v druhém červencovém týdnu 1995 Srebrenica obsazena relativně slabým vojskem bez většího počtu těžké výzbroje, které útočilo výlučně z jižní strany enklávy. Co se vlastně stalo? Velící kádr muslimské armády v Srebrenici dostal příkaz vrátit se do Sarajeva.

Tímto způsobem bylo zajištění ochrany deseti tisíců muslimů v enklávě ve velké míře ponecháno málopočetnému a slabému holandskému praporu. Politické a vojenské vedení bosenských muslimů se podle všeho nebálo srbské odvety a zvůle, a ještě méně provedení nějakého genocidního plánu.

Nebo tu byli ponecháni schválně, aby byli obětováni pro nějaký „vyšší“ cíl?

Útěk

Bezprostředně po 11. červenci se naprostá většina mužského, vojenské služby schopného muslimského obyvatelstva, vedena aktivním vojenským kádrem, dala na útěk; odmítli se shromáždit v holandské základně v Potočarech. Především je ovlivnil strach z toho, že by mohli být voláni k zodpovědnosti za zločiny, které spáchali proti srbským zajatcům a civilistům. Hlavní velení muslimské armády rovněž nechtělo dovolit, aby tito lidé byli zbytečně předáni protivníkovi jako kořist. Každý muž byl potřebný pro další fronty. Po dlouhém a těžkém ústupu, sotva půlka z možných 15 000 srebrenických mužů a starších chlapců, kteří se rozhodli prorazit z obklíčené oblasti, uspělo a dostali se do teritoria pod kontrolou muslimů, hlavně kolem Tuzly.

Vztek?

Můžeme si ale položit otázku: co se stalo s ostatními, kterým se do bezpečí dostat nepodařilo? Holandská média bez výjimky poukazují na masové popravy jako na jedinou příčinu smrti. Podle pana Bloma lze údajnou náchylnost Srbů zabíjet muslimy po pádu Srebrenice vysvětlit Maldićovým vztekem, když se dozvěděl o útěku vojensky způsobilých mužů. Je tu však plno věcí, co nepasují do obrazu Maldiće coby pomstychtivého člověka, který se rozhodl všechny muslimské muže jednoduše pozabíjet. Správce nemocnice v Milićích lékařsky ošetřil raněné muslimy ze Srebrenice. Mluvil jsem s ním a dozvěděl se, že mu mnozí pacienti po uzdravení vyjádřili vděčnost.

V Tuzle, mladí muslimští muži ze Srebrenice, kteří byli Srby zajati, řekli, že s nimi bylo zacházeno korektně. Brzy po pádu Srebrenice, když Mladić vyrazil na Žepu, odmítl s sebou vzít lidi, kteří by mohli mít důvody k pomstě. Obsazení této nedaleké malé muslimské enklávy ze strany Srbů proběhlo bez velkého krveprolití. Abychom našli vysvětlení pro těžké zločiny, které byly spáchány po pádu Srebrenice, měli bychom brát v úvahu i něco víc než možné kriminální úmysly Mladiće a jeho lidí. Časté byly na příklad případy, že málopočetná srbská stráž musela hlídat stovky muslimských mužů, kteří se vzdali. Alespoň v jednom takovém případě se zajatým muslimům podařilo zabít strážného, důsledkem čeho nastával chaos.

Eskadrony smrti

Jasné je, že Srebrenica padla až tehdy, kdy západní síly začaly hledat výmluvy pro zapojení se do střetů na straně bosenských Muslimů a také Chorvatů, což by jim umožnilo své chráněnce zásobovat zbraněmi otevřeně a ve velkém množství. Je málo pravděpodobné, že by Mladić v takové situaci svým nepřátelům vědomě a na talíři poskytl casus belli. Stejně tak neexistovala možnost zakrýt zločiny takových rozměrů. Ukázalo se, že se Srebrenica pro Mladiće stala Pyrrhovým vítězstvím a přeměnila se ve dlouho hledanou hůl, která se bude používat pro trestání Srbů. Brzy poté, za vzdušné podpory NATO, převzali na jiných místech v Bosně a Hercegovině muslimové a Chorvati ofenzívu. To je dalším, ještě přesvědčivějším důvodem pro podrobné vyšetření důkazů o zapojení zpravodajských služeb v srebrenickém masakru. Několik svědků se zmiňuje o obskurních figurách, které ve stylu eskadronu smrti vykonaly popravy a byly odměněny penězi nebo zlatem. Jestliže je to pravda, pak by ani krvežíznivost ani touha po pomstě, která je připisována Srbům, ani údajný vztek jejich velitele, nemohly sloužit jako dostatečné vysvětlení těchto událostí.

Jen třetina Holanďanů souhlasí s rozhodnutím

Jedna z nejznámějších evropských agentur pro průzkum veřejného mínění, Maurice de Hond zveřejnila v neděli výsledky průzkumu o rozhodnutí Odvolacího soudu Holandska, že tento stát je zodpovědný za osudy tří lidí ve Srebrenici. 54 procent dotázaných uvádí, že soudní rozhodnutí je nespravedlivé, zatímco třetina s rozhodnutím souhlasí. O něco méně než čtvrtina dotázaných si myslí, že Holandsko je zodpovědné za to, co se ve Srebrenici odehrálo. Osm z deseti dotázaných je proti odškodnění, které by holandský stát měl vyplatit příbuzným obětí.

 

[1] NRC, http://www.nrc.nl/, významný mediální internetový portál v Holandsku

 

Prameny:

http://www.wereldjournalisten.nl/artikel/2011/07/11/srebrenica_voortschrijdend_inzicht/

http://www.nspm.rs/istina-i-pomirenje-na-ex-yu-prostorima/srebrenica-novi-uvidi.html

Překlad: nk